Dramatický příběh natočený původně jako televizní film, což ovlivnilo jeho výraz, který se zdánlivě vymyká filmové praxi, neboť se celý odehrává v průběhu devadesáti minut v uzavřené soudní síni. Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladého muže, který je obviněn z vraždy svého otce. Porotci jsou průměrní Američané s obyčejnými zájmy a zaměstnáním. V průběžném hlasování jedenáct hlasuje za vinu, jenom porotce číslo 8, architekt Davis, je proti. Vyslovuje vážné výhrady k průběhu soudního jednání a kritizuje i způsob šetření celého případu.
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce...
Film líčí případ pomstěného znásilnění. Jeho hrdinou je venkovský advokát Paul Biegler, který převezme obhajobu poručíka Maniona, obviněného z vraždy muže, který znásilnil jeho vyzývavou ženu Lauru.
Spolupráce Davida Leana s Noelem Cowardem vyvrcholila snímkem Pouto nejsilnější, který patří k nejslavnějším britským filmům poválečné historie a také k nejkrásnějším romancím vůbec. I zde byla předlohou divadelní hra, respektive jedna z devíti jednoaktovek, které Coward napsal v polovině 30. let a které nesly souhrnný název Tonight at 8.30 (Dnes večer o půl deváté). Sotva hodinová hra o náhodném setkání a neočekávaném milostném vzplanutí dvou zadaných lidí středního věku se původně jmenovala Still Life (Tichý život) a celá se odehrávala v pěti scénách v jediném nádražním bufetu. Lean stejně jako v případě Rozmarného ducha příběh z této kulisy vyvedl, ovšem tentokrát mělo jeho ryze účelové filmařské řešení i další důvod.
Newyorský státní zástupce Jim Garrison od počátku nevěří oficiální verzi o atentátu na prezidenta Kennedyho potvrzené zprávou Warrenovy komise, která vraždu označila za akt jedince. Podle jeho přesvědčení byl Lee Harvey Oswald pouze nastrčenou figurkou a atentát byl dílem spiknutí pravicových kruhů. Garrison s týmem spolupracovníků zkoumá všechny dostupné obrazové záznamy dallaského atentátu, jež potvrzují teorii o více střelcích. Další svědectví ho přivádějí na stopu skupinky pravicových kubánských emigrantů, ale nitky možného spiknutí vedou ještě dál k vysokým představitelům CIA a vojensko-průmyslového komplexu, kteří se obávali, že prezident Kennedy se po svém znovuzvolení odhodlá stáhnout americká vojska z Vietnamu. Řada výpovědí tuto teorii podporuje, ale nikdo nechce svědčit před soudem. Otřesen dalšími atentáty na Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho, se Garrison rozhodne obžalovat uhlazeného kubánského obchodníka Claye Shawa z přípravy spiknutí proti prezidentovi USA...
Film líčí právní spor uznávané spisovatelky a historičky Deborah E. Lipstadtové (Rachel Weisz) proti Davidovi Irvingovi (Timothy Spall), který ji obvinil z urážky na cti. Lipstadtová totiž veřejně označila Irvinga za člověka popírajícího holocaust. V anglickém právním systému padá v případě urážky na cti důkazní břemeno na žalovaného, proto musí Lipstadtová a její právní tým, vedený Richardem Ramtonem (Tom Wilkinson), dokázat, že k holocaustu skutečně došlo.