Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do ano…

Tato obrazová symfonie není banálním portrétem jednoho města, ale je dílem dokonalé rovnováhy mezi rytmem a idejemi. Režisérovi se podařilo evokovat pocity člověka žijícího ve velkoměstě, aniž by se uchýlil k popisu či vyprávění.