Píše se rok 1992 a v Abcházii zuří válka s Gruzií. V malé osadě lapené uprostřed bojů zůstali poslední dva muži, starý Ivo a farmář Margus. Jediné, co je zde drží, je jejich úroda mandarinek. Válka je však zasáhne i zde, když při přestřelce najdou dva zraněné muže z obou znepřátelených stran. Ivo se rozhodne jim pomoci i navzdory jejich vzájemné nenávisti. Jeho rázná povaha a znechucení válkou začíná oba nepřátele nenápadně sbližovat. Film o nesmyslnosti a absurditě války, síle dialogu a osobní odvaze.
Rekapitulace aféry Watergate, která začala v roce 1972 a v roce 1974 vyvrcholila rezignací tehdejšího prezidenta Richarda Nixona. Ve zveřejnění skandálu kolem tajných fondů a diskreditace politických oponentů se angažovali reportéři Robert Woodward a Carl Bernstein, kteří působili v novinách Washington Post. Paradokumentární drama, v němž slavný tandem ztělesnili Robert Redford a Dustin Hoffman, vypráví o novinářské odvaze, trpělivosti a důslednosti. Reportéři skládají svá odhalení z desítek faktů a svědeckých výpovědí. Narážejí na neochotu svědků, jejich strach z eventuálních následků i na tlaky z nejvyšších sfér. Woodward využívá tajemného informátora (Hal Halbrook) z vládních kruhů, který se ním setkává v podzemních garážích.
Vážný i humorný, sarkastický pohled na posedlost USA zbraněmi. Na pozadí masakru na Columbineské střední škole se režisér Michael Moore vydává na pouť po Spojených státech, aby blíže prozkoumal příčiny, které ženou Američany neustále žít v paranoidním strachu před zlem, servírovaným všemocnými médii. Slavný celovečerní dokument se stal kasovním trhákem a vyvolal vášnivé polemiky mezi diváky.
Ztřeštěná a zároveň spletitá komedie se odehrává v jednom velkoměstském bytě v Madridu. Titulní hrdinku Pepu (Carmen Maura) opustí dlouholetý milenec Ivan (Fernando Guillén) právě ve chvíli, kdy zjistí, že je těhotná. Žena ho zoufale shání, aby si ho touto novinkou ještě zkusila udržet. Postupně se však setkává s dalšími postavami a ještě se zamotá do teroristické akce. A přitom má jediný cíl – nalézt Ivana.
Bill Blake putuje k západním hranicím Ameriky někdy v druhé polovině 19. století. Cestuje vlakem napříč zemí za prací a když neuspěje, stává se po sérii nehod štvancem. Zbloudilý a ošklivě zraněný se setkává s velmi podivným, odevšad vyobcovaným indiánem, který se jmenuje Nikdo. Příběh, díky Nikomu, zavádí Billa Blakea do komických a nebezpečných situací. Zatažen do světa plného krutosti a zmatku, otevírá Bill oči. Jako by se ponořil do odlesku zrcadlové stěny a vynořil se v dosud neznámém světě, který existuje na druhé straně zrcadla.
70. léta 20. století. Patrick Braden je mladý muž, který je ve společnosti oblíbený, ale marně si hraje na drsného chlápka. Již jako dítě si byl vědom si toho, že je jiný než ostatní kluci. Trpkým urážkám ze svého okolí čelí pomocí důvtipu a šarmu a nedovolí, aby jeho vlastní život kdokoliv nebo cokoliv změnilo. Nový film Neila Jordana, oscarového režiséra snímků Hra na pláč, Interview s upírem a Hranice lásky. Film obnažující svět transsexuální proměny mladého muže v reáliích Londýnských undergroundových kabaretů v období, ve kterém sexuální revoluce hipies už ovládla i konzervativní britskou kulturu.
Sestry Su-mi a Su-yeon jsou propuštěny z psychiatrické léčebny a vrací se zpět domů, kde je čeká macecha, zamlklý podivínský otec i jedno skryté tajemství v podobě zvláštních nočních zvuků a přeludů. Su-mi obviňuje nenáviděnou macechu, ovšem jsou to právě její prsty, jež mají co dočinění s tajuplnou atmosférou, která pomalu ale jistě zaplňuje celý dům i jeho obyvatele? Režisér a scénárista v jedné osobě - Ji-woon Kim vychází z korejské variace na nám dobře známou Popelku. Děj zprvu plyne líně a nenuceně, je prokládán melodramatickými záběry, aby se vzápětí mohl změnit v bezmála dvouhodinový nervy drásající snímek, který stojí za to shlédnout večer jen na vlastní nebezpečí.
Po uvedení na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1972 způsobilo "Poslední tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho velký mezinárodní rozruch. Navzdory krajně kontroverznímu pojetí sexuality byl tento film přivítán jak kritiky, tak publikem na celém světě. Je to jedno z mála uměleckých děl, které oslovily i řadového diváka. Tvůrci se zaměřili na zvrácené zneužívání jednoho člověka druhým a zabývají se též tématem smrti, sexu a kultury. "Poslední tango v Paříži" odhaluje lidskou přirozenost, jako žádný film předtím.