Začíná živým rozhlasovým vysíláním z atolu Bikini několik dní před jeho zničením při jaderném testu. Ukazuje skvělé záběry z té doby a vypráví příběh námořníků amerického námořnictva, kteří byli vystaveni radioaktivnímu spadu. Jeden z dotazovaných námořníků trpěl groteskně oteklými končetinami a je ukázáno, že při rozhovoru má obrovskou levou ruku a paži.

Příběh malého tučňáka, připravujícího se na svou první cestu k moři, nás zavádí do ledového království vzdálené Antarktidy. Tak jako každý tučňák, i náš hrdina naslouchá tajemnému volání, které ho vábí na dalekou pouť do neznáma. V zásadních chvílích dospívání jsou mu oporou matka a moudrý otec, který díky svým zkušenostem a autoritě dodává odvahu i dalším členům skupiny a pomáhá jim čelit těžkostem a nástrahám. Pokračování oscarového snímku Putování tučňáků natočil režisér Luc Jacquet v rozlišení 4K, s využitím nejmodernějších technologií včetně ponorek a dronů. Dobrodružství nejodlehlejších částí naší planety se mu díky tomu podařilo zachytit tak, jak bylo ještě před několika lety nemyslitelné.

Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther.

Výprava do tajného údolí v australské divočině, kde nervózní klokaní mládě Malu čeká setkání s hladovými psy dingo i krutá zima. Přežije ve zdraví první rok života?

Film natočený technikou IMAX, nominovaný v roce 1998 na Oscara, nám umožní pokochat se krásou nedotčené divoké krajiny na Aljašce. Uvidíte obrazově i zvukově neskutečně věrné záběry lámání ledových ker, bezhlavé honby vlků za svojí kořistí, orla bělohlavého i dalších obyvatel této člověkem nedotčené přírody. Záběry medvědů při rybolovu z bezprostřední blízkosti, losů, lachtanů i verlyb jakož i putování lososů Vám umožní poznat předsunutou bojovou pozici doby ledové - Aljašku.

Střední oblast Apalačského pohoří byla odjakživa spjata s těžbou uhlí, které do dnešního dne nepředstavuje pouze zdroj obživy, ale ovlivňuje a utváří životní styl místních komunit. Autorský dokument Elaine McMillion Sheldon je působivou mozaikou, v níž se prolínají mýty, minulost i současnost daného regionu, ale i poetickým zamyšlením nad jedinečným prostředím a jeho proměnou. Král Uhlí, jak ona sama svůj domov nazývá, je totiž místem, kterému – stejně jako na vrcholcích hor – vévodí drsná krása, snovost a tajuplné příběhy.

S využitím různých formátů a animačních technik se před námi rozvíjí příběh chilské vojenské posádky, kterou krutá andská bouře uvěznila v závějích. Ambicí filmu však není věrně rekonstruovat události, ale spíše přiblížit bezmeznou samotu a sžíravou zimu, zavrtávající se až do morku kostí člověka stojícího na prahu „bílé smrti“. (50th KVIFF)