Podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie natočil Béla Tarr sedm a půl hodiny trvající veledílo Satanské tango, jímž na sebe upozornil také za hranicemi Maďarska. Film se odehrává stejně jako Zatracení (1988) v posttotalitní pusté krajině, již rozbahňuje neustálý déšť a drásá drsný vítr. Příběh hříšné vesnice je rozvržen do dvanácti kapitol, jež můžeme rozdělit na dvě poloviny, což odpovídá pravidlům tanga (šest kroků dopředu, šest kroků dozadu). Především v první části Tarr paralelně vypráví osudy jednotlivých postav, které směřují k jasně danému bodu - příchodu lžiproroka Irimiáše a jeho kumpána Petriny. Z několika úhlů pohledu sledujeme toto dlouhé čekání na člověka, jehož se obyvatelé chátrající vesnice obávají.

Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence.

Milostné trable dvou policistů, kteří se vyrovnávají s tím, že j opustily jejich partnerky. Lehce načrtnuté příběhy slouží ke stylově čisté a působivé studii, stylizovaně zachycující všednodenní život. Film je složen ze dvou nezávislých příběhů o lidech z okraje společnosti nebo o lidech pro společnost zcela bezvýznamných, jako jsou pašeráci drog nebo prodavačka v bufetu. Vyprávějí o samotě uprostřed davu, o neschopnosti komunikace a nenaplněné lásce. Zároveň je snímek oslavou hektičnosti přelidněného Hongkongu, „města tisíce přistěhovalců“, jak se někdejší britské kolonii přezdívalo.

Slavná italská komedie z roku 1961 oceněná Oscarem. Slavná komedie o snahách barona Cefalu (Marcello Mastroianni) zbavit se své ženy, aby se mohl znovu oženit s krásnou dívkou ze sousedství. Po značném úsilí se mu podaří získat dost důvodů k vraždě ze cti, která se v tehdejší Itálii trestala jen mírně. Znovu se ožení, aby byl tentokrát podváděn on.(oficiální text distributora)

Hrdinou příběhu je nadějný vědec Frederick, vnuk dr. Frankensteina, který na přednáškách s oblibou odhaluje svým studentům nejrůznější „tajemství“ lidského těla. Když obdrží závěť Victora Frankensteina, odjíždí z Ameriky do starého rodinného sídla, aby převzal dědictví. Jeho „součástí“ jsou také potrhlý sluha Igor a tajemná domácí paní Blücherová. Ve sklepení domu Frederick objeví pracovnu svého neblaze proslulého dědečka i recept, jak oživit člověka. Není divu, že právě tento „odkaz“ dlouho na pokoji nenechá. Jeho vědecký pokus se mu však poněkud vymkne z rukou a znovuoživlý člověk začne ohrožovat ostatní pokojné občany...

Dans ce spectacle, mis en scène par sa soeur Judith Elmaleh, il parle de son enfance, de son fils et de son père ; 750 000 places seront vendus.

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.

Filmová studie mladé ženy, jež zoufale hledá své místo v odcizeném světě. Jediným barevným filmem cyklu, Červenou pustinou, zakončil v roce 1964 italský režisér Michelangelo Antonioni svou „tetralogii citů". Zopakoval v ní ústřední téma z Dobrodružství (1960), Noci (1961) a Zatmění (1962). Okouzlující Monica Vittiová, procházející všemi díly tetralogie, tu znovu dokonale ztělesňuje ženu, jejíž vnitřní duševní a citový svět nenachází nejmenší kontakt se zdánlivě normálním světem okolo. Ve světě prudkého rozvoje průmyslu a technologií, italského „hospodářského zázraku", její Giuliana přes veškerou snahu jako by zaostávala za ostatními a jejich způsobem myšlení. Nerovnoměrný, až protichůdný vývoj technické civilizace a lidských emocí je myšlenkovou páteří celé tetralogie.

Na kliniku je přivezena umírající stařenka, která stihne své vnučce sdělit, že před Velkou říjnovou socialistickou revolucí zakopala v Leningradě (dnes St. Petěrburg) poklad. A tak se stane, že všichni, kteří byli v nemocnici v její blízkosti, se náhle ocitají ve stejném letadle směřujícím do hlavního města SSSR (tehdejší Sovětský svaz): primář nemocnice, dva saniťáci, manžel ženy, která čekala na klinice na porod, muž léčící si zlomenou nohu a samozřejmě vnučka stařenky. Snaha získat poklad je velká, ale jen vnučka zná druhou část indicie, která ji v hledání hodně pomůže. Netradiční koprodukční spolupráce vyústila v komedii, která si nehraje na přílišnou realitu, ale dokáže strhnout spádem a svižně ubíhající dějovou linkou.

Jacques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna. Jeho odvážné skutky, nesčetné útěky z vězení, milostné románky, nad nimiž zůstával rozum stát, jeho bájná dobrodružství, obrovský cynismus a výsměch policii, z toho všeho vznikl pro Francouze skutečný národní epos. Epos o člověku, který byl skutečným hrdinou nebo antihrdinou… Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (premiéra 1.1.2009) se natáčely souběžně celých devět měsíců, na třech kontinentech a s rozpočtem přes 80 miliónů Eur. Jedná se o nejdražší francouzskou produkci všech dob. [FFF 2008] [FFF 2009]

Třetí samostatná režie a první fenomenální úspěch Alfreda Hitchcocka. Režisér tímto thrillerem, v němž v soudobém Londýně rozehrál příběh detektivního pátrání po sériovém vrahovi a la Jack Rozparovač, sám pro sebe objevně otevírá motiv spojitosti mezi sexem a zločinem příznačný pro jeho tvorbu.

Ve druhém filmu se vrací hrdinové prvního dílu a přidává se k nim i Ken Gor s párátkem v ústech a pistolí v každé ruce. Woo rozehrává další typické kriminální melodrama, další příběh pomsty, věrnosti, cti a zrady. Jako většina Woových filmů, má i tenhle příchuť tragédie. Ne všichni kladní hrdinové dobře dopadnou... ale můžeme zaručit, že ti, co odejdou, rozhodně odejdou ve velkém stylu. Proto se není co divit, že finální přestřelku citoval Quentin Tarantino ve svém a Scottově filmu Pravdivá romance.

Dvacetitisící den v životě Nicka Cavea začíná zvoněním budíku a končí procházkou po mořské pláži. Precizně propracovaná struktura snímku nechá diváka nahlédnout do nitra tvořivé, originální a uhrančivé osobnosti Nicka Cavea, jehož autorský rukopis je ve snímku nepřehlédnutelný. Na devadesát pět minut se divák ocitne ve společnosti nesmírně tvůrčí osobnosti. (49th KVIFF)

Gabby, the waitress in an isolated Arizona diner, dreams of a bigger and better life. One day penniless intellectual Alan drifts into the joint and the two strike up a rapport. Soon enough, notorious killer Duke Mantee takes the diner's inhabitants hostage. Surrounded by miles of desert, the patrons and staff are forced to sit tight with Mantee and his gang overnight.

A happily married woman lets her catty friends talk her into divorce when her husband strays.

71 scenes revolving around multiple Viennese residents who are by chance involved with a senseless gun slaughter on Christmas Eve.

Komisař Jordan, hlavní hrdina kriminálního snímku Dobrodruh je mezi svými kolegy i mezi zločinci znám svými obratnými a značně svéráznými metodami. Tentokrát je vyslán do Marseille, aby vyřídil velký případ s narkotiky. Přestože se stane obětí pečlivě nastražené léčky a je odvolán, rozhodne se zůstat a pokračovat v pátrání na vlastní pěst. Jordan je klasickou belmondovskou postavou a stejně jako jeho Borowitz z filmu Policajt nebo rošťák, oslňuje elegantní nenuceností, šarmem a neortodoxními metodami, s nimiž likviduje zločinecké gangy.

Příběh se odehrává ve válkou zničené Čečně. 12 porotců bojuje s rozhodnutím o osudu čečenského teenagera, který údajně zabil svého ruského otčíma. Porotci: rasistický taxikář, nedůvěřivý lékař, nerozhodný televizní producent, člověk, který přežil holocaust, vášnivý muzikant, ředitel hřbitova a další reprezentují rozpolcenou společnost současného Ruska. Film byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, na Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a byl součástí Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Režisér Nikita Michalkov patří mezi špičky ve svém oboru a jeho dalšími filmy jsou např. Lazebník sibiřský nebo Unaveni sluncem.

Před sedmi lety se Zaid vydal do války proti kodaňskému podsvětí, aby pomstil svého mrtvého bratra. Jeho identita uznávaného lékaře kardiologie a život muže od rodiny jsou jen blednoucím snem a ve vězení Zaid trpí ztrátou svého syna Noaha, kterého sotva zná. Když Zaida osloví policejní agent a nabídne mu dohodu o propuštění výměnou za infiltraci do kodaňského podsvětí, vidí svou šanci získat zpět zbytky rodinného života, který opustil. Všechno má však svou cenu a Zaid si uvědomuje, že nyní vážně ohrozil život svého syna. Koneckonců, když se jednou stanete součástí podsvětí, existuje vůbec nějaká cesta ven?

A comic movie divided in three episodes.