Maloin pracuje jako noční strážce v přístavu, kde ho z pravidelného pracovního rytmu vytrhne zločin a on se stane jeho nepřímým spolupachatelem. Přestože stereotyp jeho rezignovaného žití zůstane nezměněn, do mužova života vstoupí hlodající existenciální otázky. Stojí za to, aby se jeho dcera plahočila, když může nosit kožešinový límec? Znamená mlčení opravdu vždy souhlas?
Režijní debut Roye Anderssona získal svému tvůrci okamžitou pověst zázračného filmařského dítěte a dodnes je domácí kritikou pokládán za jedno z nejzásadnějších děl švédské kinematografie. Příběh milostného vztahu mezi patnáctiletým chlapcem Pärem a třináctiletou dívkou Annikou je zasazen do atmosféry léta lásky. Naivní a průzračný vzájemný cit obou dětí je postaven do kontrastu k pragmatickému cynismu jejich dospělých příbuzných. Na půdorysu generačního střetu Anderssonův snímek předkládá nelichotivý obraz dobové švédské společnosti. Dílo má také dodnes originální dramaturgickou výstavbu, netypický styl založený na dlouhých záběrech a autenticky působící atmosféru podpořenou angažováním neherců.
Alice a Celine jsou nerozlučné a sdílejí spolu všechno, od každodenní rutiny až po svá tajemství. Jejich dokonalá harmonie je narušena, když jeden z jejich synů zemře při tragické nehodě, zatímco je v Alicině péči. Celine obviňuje Alici ze smrti svého dítěte a stává se posedlou snahou ochránit přeživšího syna před jakoukoli újmou. Alice se naopak cítí provinile a je paranoidní, že Celine spřádá plány, jak jí a její rodině ublížit. Nastává napínavý souboj vůlí, v němž obě ženy propadají šílenství a násilí.
Román Alberta Camuse „Cizinec“ z roku 1942 bývá považován za klíčové dílo literárního existencialismu. Film CIZINEC, který se původní předlohy poměrně věrně drží, natočil v italsko-francouzské koprodukci režisér Luchino Visconti v roce 1967. V Alžírsku třicátých let vede francouzský úředník Meursault poměrně stereotypní život. Jednou náhodně přihlíží sporu svého přítele Raymonda s pochybnými arabskými známými a nečekaně jednoho z nich zastřelí. Soudní přelíčení retrospektivně odhaluje motivy vraždy, což vede také k rekonstrukci Meursaultova vztahu k nejbližším osobám. Neskrývanou lhostejnost vůči zesnulé matce nebo partnerce Marii dokáží ostatní jen stěží pochopit. Muž je za svůj čin uvězněn a odsouzen k trestu smrti.
Hrdinkou je židovská dívka, která přestála koncentrační tábory, ale zůstala na světě sama – nikdo z jejích příbuzných a blízkých nepřežil. Osmnáctiletá Dita, mlčenlivá a téměř úzkostně neprůbojná, se však jen stěží orientuje v poválečné společnosti, v níž opět raší bezohlednost a zištnost, kde na ni čekají jen opětovná zklamání, kde jejím pocitům nikdo nerozumí...