Před čtyřiceti lety zmizela Harriet Vangerová z rodinného setkání konaného na ostrově, který vlastnil a obýval mocný klan Vangerů. Přestože nebylo Harrietino tělo nikdy nalezeno, je její strýc přesvědčen, že šlo o vraždu, jejímž pachatelem je někdo z jeho rodiny. Rodiny, jejíž členové jsou mezi sebou sice spjati pevnými pouty, ale která je jinak zcela nefunkční. K vyšetření tohoto případu si proto najme investigativního novináře Mikaela Blomkvista, kterému pomáhá drsná potetovaná počítačová hackerka Lisbeth Salanderová. Jakmile Blomkvist a Salanderová zasadí Harrietino zmizení do rámce četných podivných vražd, které se staly téměř před čtyřiceti lety, začíná se rozplétat temná a děsivá rodinná historie…
Příběh padesátnice Maggie, která se jednoho dne nechá zaměstnat v nočním klubu londýnského Soho. V zoufalé snaze získat peníze na operaci vážně nemocného vnuka přijme práci, nad níž by se dosud při pouhé zmínce zarděla studem. Pozoruhodné šansoniérce a herečce Marianne Faithfullové je v romantické tragikomedii neméně skvělým protihráčem kusturicovský herec Miki Manojlović, jehož na první pohled hochštaplerský majitel klubu začne díky odzbrojující přirozenosti stárnoucí ženy znovu vnímat hluboko zasuté city. Bizarní idyla nově nabyté Maggiiny existence končí okamžikem, kdy se o nové, byť dočasné identitě dozvídají nejen pomlouvačné sousedky, ale především syn Tom. Nevtíravě osobitá režie Sama Garbarského dává prostor strhujícímu herectví, jehož působivost umocňuje skvěle vystavěná atmosféra s melancholickým hudebním doprovodem.
Studentská léta jsou již jen ve vzpomínkách, z dětí se stali dospělí, avšak jsou připraveni zařádit si při další velké události. Jim a Michelle se budou brát – jak jinak než ve spěchu. Jimova nemocná babička by ještě ráda viděla jeho svatební obřad, a tak se snoubenci rozhodnou vše zařídit za neuvěřitelné dva týdny. Stifler plánuje poslední loučení se svobodou (na řadu přijdou striptérky v netypických rolích). Finch je rozhodně pro všechny svatební rituály, ale v žádném případě nechce dopřát Stiflerovi „dvorní dámu“, kterou nemá být nikdo jiný než Michellina sexuálně přitažlivá sestra Cadence. Zatímco všichni propadají šílenství, Jimův otec je v pohodě, jako vždy rozdává rady a připravuje se na nejlepší den svého života.
V Paříži řádí masový vrah. Nathan, mladý ambiciózní policista nalezne závažné stopy, spojující pařížské vraždy s "americkou stopou". Vydává se do Chicaga, kde zjistí, že jeho podezření je oprávněné. V USA je masový vrah označován jako "SIX-PACK" (slangový výraz pro porno oběti). Nathan má podezření, že se vrah přestěhoval do Francie. Učiní závažný objev - před tím než byly oběti zavražděny, každá z nich odcestovala do Spojených států. Všechny vyplnily podrobný dotazník, který byl odeslán do kanceláře amerického turismu. Dospěl k závěru, že vrah pracuje pro velvyslanectví USA. Nathan musí vzít zákon do vlastních rukou, jeho nadřízení nejsou ochotni povolit další vyšetřování. Sleduje svého podezřelého dnem i nocí. Po několika týdnech neúnavného sledování Six Pack konečně naletí.
Lisa je Američanka žijící v Londýně. Na koncertě v Brixtonu se seznámí s Mattem, vášnivě se do sebe zamilují a o rok později se zase rozejdou. To je vše. Nízkorozpočtový snímek Michaela Winterbottoma se natáčel bez scénáře, jenom s malým štábem a ruční kamerou. Jednoduchá dějová linie filmu se odvíjí retrospektivně. Matt letí přes Antarktidu a vzpomíná na svůj vztah s Lisou. Sexuální scény a momenty z každodenního života střídají záznamy koncertů, na které dvojice chodí do Brixton Academy (například koncerty skupin Franz Ferdinand nebo Primal Scream) a kde také uslyšíme devět písní z názvu filmu. Explicitní sexuální scény nemají za úkol diváky šokovat. Winterbottom se snaží o citlivý popis vztahu v jeho počátcích, kdy se dva lidé intenzivně poznávají. Devět písní je především neokázalý pohled na to, co dělá čerstvě zamilovaný pár za dveřmi ložnice. Kieran O´Brien, představitel Matta, už spolupracoval s Winterbottomem na filmu Nonstop party a seriálu Bedna.
V Itálii v roce 1958 byly zákonem zakázány všechny "společenské domy, hodinové hotely atp.", tak i nebohé dívky byly propuštěny a skončili na chodníku. Narozdíl od jiných nezaměstnaných však nepřišli o práci, ale o materiální zázemí.