Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích.

Nebe nad Berlínem je německý dramatický film režiséra Wima Wenderse z roku 1987. Děj filmu se odehrává v Berlíně a vypráví příběh dvou andělů Damiela a Cassiela a cirkusové artistky Marion.

Příběh z těžko definovatelného období kolem Vánoc „někdy ve 20. století“, kdy armády bezejmenných úředníčků striktně dodržujících kancelářskou etiku jak z 30. let na každém kroku doprovází fantaskní přístroje moderní doby. Groteskní prostředí doplňují stejně groteskní postavy – hlavní hrdina Sam, jež se postupně sbližuje s naivní Jill, pro kterou největší potěšení představuje sauna a filmy bratrů Marxových; Samova matka posedlá plastickou chirurgií; Jack v podání Michaela Palina, jemuž byla tato role napsána na tělo a jehož postava prochází ve filmu proměnou z příjemného chlapíka až k typickému produktu zrůdného systému, který např. svou ženu oslovuje Barbaro jen proto, že jeho šéf si není schopen zapamatovat její pravé jméno.

Dívenka Alenka následuje bílého králíka do tajemné a podivuhodné říše divů, kde se setkává s jejími nesmrtelnými obyvateli, k nimž patří Srdcová královna, která je vždy připravena rozdat karty...

Společenství vlků působí povědomě až do okamžiku, kdy si hrdinka obleče červenou kápi, vydá se přes hustý les za babičkou a musí si dávat pozor na vlky. Pak pochyby zmizí a lze si tuto svéráznou variaci na Červenou Karkulku vychutnal se vším všudy. Vztah mladé dívky Rosaleen s její babičkou dalece přesahuje hranice vytyčené pohádkou, stejně jako mluvící vlk není jen místní kuriozitou. Podmanivý film Neila Jordana (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) nabízí otevřeně psychoanalytickou hru s jednoduchým pohádkovým příběhem, v níž je všechno podřízeno propracované vizuální stylizaci, netradičnímu vyprávění a především důmyslným dialogům.