Marina čeká dítě se známým bělehradským svůdníkem Nikolou. Situaci jí pomáhá řešit kamarádka Buba, na vše dohlížejí anděl s čertem. Filmem Mi nismo andjeli jeho režisér a scénárista Srdjan Dragojević absolvoval filmovou režii na Fakultě dramatických umění v Bělehradě.
Film je zasazen do malého irského města Clones počátkem šedesátých let. Francie Brady je dvanáctiletý chlapec, jehož fantazie je krmena televizí – vetřelci, komunisty, atomovým věkem. Když se jeho matka nervově zhroutí, je odkázán na péči svého chladného a vznětlivého otce alkoholika. Francie tráví většinu svého času povídáním se svým nejlepším přítelem Joem Purcellem o gangsterech, kovbojích a indiánech, komiksových příšerách a o hrozbě jaderného útoku aktuální na začátku šedesátých let. V důsledku vyostřeného konfliktu s chlapcem Phillipem Nugentem a jeho matkou skončí Francie v polepšovně. Provinčním městem otřese jeho reakce na fakt, že nakonec zůstává na světě úplně sám. Jeho následný vražedný čin je pak jedním z dalších důsledků jak jeho odtrženosti od reality, tak i nekontrolovatelného násilí.
Na Zemi se mluví španělsky, v Nebi, které má podobu Paříže 30. let, francouzsky a v Pekle anglicky. Obojí jsou instituce s vlastním manažerským systémem a pochopitelnou rivalitou. Poslední dobou ale Nebe výrazně prohrává, zatímco Peklo začíná mít potíže s prostorem. Když už jsou manažeři Nebe na pokraji rezignace, matka Manyho Chavese, boxera s bouřlivou minulostí, je žádá, aby zkusili zachránit duši jejího syna – manažeři Nebe to vezmou jako poslední příležitost a vysílají na Zem jednoho ze svých nejschopnějších andělů, Lolu Nevado. Kvůli rovnováze sil dobra a zla posílá Peklo zkušenou agentku Carmen Ramos. Začíná boj o Manyho duši...