Popudem k napsání hry Vyšetřování ztráty třídní knihy byla Cimrmanovi skutečná událost - vyšetřování ztráty třídní knihy na chlapecké škole IV. vídeňského okrsku. Pachatelem byl s největší pravděpodobností žák F. Kirchner. Cimrman byl tehdy policejním inspektorem na vídeňské "čtyřce" a ředitel školy se na něho obrátil ve chvíli, kdy všechny pedagogické prostředky selhaly. Po tři dny sledovalo podezřelého chlapce šest policistů, avšak bezúspěšně. Cimrman se proto rozhodl zapůsobit na Kirchnera jinak: napsal o této krádeži hru, kterou uvedl dramatický kroužek policejního komisařství jako povinné školní představení. Autor počítal s tím, že podívaná na utrpení učitele, ředitele a inspektora při marném vyšetřování přivede viníka k lítosti a přiznání. Zarputilého chlapce, syna nunváře, se však dojmout nepodařilo

V londýnském West Endu 50. let se náhle zastaví plány na filmovou verzi divadelního hitu poté, co je zavražděn jeden z klíčových členů štábu. Když se případu ujmou světem unavený inspektor Stoppard a snaživá začátečnice strážnice Stalkerová, ocitnou se oba v zapeklité záhadě v okázale špinavém divadelním podsvětí a vyšetřují záhadnou smrt na vlastní nebezpečí.

Wendy není stejná jako její vrstevnice. V něčem je naprosto jiná, výjimečná. Těžko navazuje vztahy s ostatními lidmi, těžko zvládá běžné každodenní situace, některé její reakce jsou naprosto šokující. Wendy má opravdový problém se svým okolím. To ale neznamená, že by o kontakt s druhými lidmi nestála. Jen je to pro ni mnohem obtížnější, protože neví, jak na to. Wendy je totiž autistka.

Hořká komedie v představení Divadla Viola o Emě Destinnové a úspěchu, který se v Čechách neodpouští. Čtyři ženy, které byly kdysi s Emou Destinnovou v úzkém kontaktu, podávají svědectví o úspěších a pádech „nesmrtelné pěvkyně“, ale především o české závisti a malosti, které jsou zřejmě také nesmrtelné

Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci...

Pračka důchodkyně Isabely vytopí drogově závislou sousedku. Je třeba zavolat opraváře. Hodinový manžel přichází do bytu, který ovšem nepůsobí jako domov opuštěné seniorky, ale jako klinika vyšinutých jedinců… Soused Isabely není schopen splnit poslední přání své zesnulé manželky, vytopená feťačka nenávidí důchodce, uprchlíky a vládu, Isabelle se zjevuje uražený manžel, který je roky po smrti a komplikuje jí život i opravu pračky… Během této bizarní návštěvy padne iluze jednoho šťastného manželství, vyjasní se jedno staré nedorozumění a několik dalších nastane. Druhá polovina představuje krátký film Barcarole, který je rovněž dílem Divadla Verze.