Jednoho všedního dne se dívce Makoto stane ve školní laboratoři fyziky velmi zvláštní příhoda. Po této příhodě Makoto zjišťuje, že umí cestovat zpátky v čase. Schopnost vrátit se v čase s sebou nese velké výhody a radosti, ale jak si Makoto později uvědomuje, bohužel i starosti. Ovlivnění minulosti totiž neovlivní jen její život, ale i životy ostatních lidí a zejména přátel, na kterých jí záleží.
Jeden z nejtragičtějších osudů filmu v dějinách kinematografie srovnatelný svým rozsahem snad jen s nikdy nedokončenými snímky Ejzenštejna nebo Ericha von Stroheima. Historie realizace snímku a tragické přerušení produkce se vepsaly do chmurné historie komunistického kina. Jedna z nejnákladnějších produkcí polské kinematografie byla sabotována v okamžiku, kdy byla natočeny již plné čtyři pětiny záběrů. Mystická sága z budoucnosti tak mohla být dokončena až za dvanáct let od započetí prací, ale nikdy již nebyla dovedena do zamýšlené formy. Svým vypravěčským potenciálem, epickou šíři a kolonizací Vesmíru byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase nebo postapokalyptickou sérii Mad Max. Nebýt ironie osudu, vizionář Zulawski jim mohl o pár let dříve sebrat vítr z plachet.
Stydlivý vesnický kluk Pod se vydá do Bangkoku, rozhodnutý prorazit ve velkém městě. Najít tady zaměstnání není tak těžké: brzy začne pracovat v rybí konzervárně na lince na zpracování sardinek. Nešťastnou náhodou tu však přijde o prst. Začne se potloukat po městě ve snaze najít plechovku, v níž by mohl jeho uříznutý prst být. To je ovšem pouze začátek surrealistické pohádky plné absurdního humoru a vizuální virtuozity. Bohaté používání digitálních triků proměňuje šedivý Bangkok v město jasných, téměř kýčovitých barev a podivných prostředí. Film vychází z knížky, kterou napsala režisérova manželka Koynuch (a kterou on pak ilustroval), přičemž nebere sám sebe příliš vážně a obsahuje neobvykle vysokou dávku sebeironie. Jako kdyby chtěl říct: Smějte se mi! Přesto je ale zároveň dojemný, originální a vtipný.
Matka sedmnáctiletého vysokoškoláka Jonese Dillona je alkoholička, otce nikdy nepoznal a před realitou uniká Jones nejraději do vlastního světa fantazie. Hned první školní den je vyloučen z univerzity. Pronajme si byt ve starém domě, kde bydlí i temperamentní, ale potrhlá fotografka a ctižádostivá herečka. Jones se s nimi bezhlavě vrhá do bezstarostného života, který je jedním nekončícím večírkem plným pokušení. Ale sladkých sedmnáct netrvá věčně a tenhle nadržený postpuberťák bude muset jednou dospět. A skutečný život už možná čeká za rohem