Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do ano…
Cestu k člověku najdeme, když poznáme místa s ním spojená. Luke Fowler se ve svém na 16mm film nasnímaném dokumentu vydává po stopách lékařky, básnířky a filmařky Margaret Tait, rodačky ze skotských Orknejí, a vykresluje zároveň věcný a básnivě unikavý portrét solitérní umělkyně, k níž se hlásí třeba i Charlotte Wells. Margaret Tait tvrdila, že dokumentování zbavuje věci poetických kvalit, Fowler se ji nenásilně pokouší vyvést z omylu, navíc za použití nerealizovaného scénáře jejího vlastního filmu. Střípky z osobních archivů i nově natočený materiál se postupně skládají v melancholický portrét umělkyně zcela mimo trendy.