Studentský snímek čerpá z žánru akčních filmů, pro který jsou typické emocionálně vypjaté a násilné scény. Ukázky z dobových trháků jsou doplněny o obrazové efekty a sestřihány způsobem, který dohání specifika žánru akčních filmů ad absurdum. Výsledná vizuální smršť tak záměrně eskaluje, a tím i zlehčuje dramatickou působnost původních záběrů.

Hlavním motivem dokumentu je cesta. Cesta metaforická, duchovní, cesta hmatatelná, lesní stezka, silnice, chodník, drogový trip nebo cesta do zahraničí. Režisérka slepuje koláž mikropříběhů lidí a míst, kteří se k cestě vyjadřují. Její dokument osciluje mezi hravým absurdnem, existenčními a existenciálními otázkami, environmentalismem a společenským komentářem. Dynamičnost a rytmus vyprávění pak určují přeskoky mezi různými formami záznamu, jako je analogový film, digitální film či natáčení na mobilní telefon.

Pro někoho kretén, pro jiné génius. Zoran je legenda srbského sídliště, muž, který prý bez dokladů procestoval svět. Pak mu kvůli politice, válce a MDMA přeskočilo. „Viděl jsem to na vlastní oko“, přisvědčuje poloslepý stařec. Jasné odpovědi na otázku, kdo vlastně byl Zoran, se v závěru napůl vážného pátrání sice nedočkáme, ale jisté je, že kdyby neexistoval, museli by si jej místní vymyslet.

Dokumentární film sleduje režisérku Terezu Taru, která touží uzdravit své nemocné ledviny. Setkává se s lékaři a terapeuty, léčiteli a průvodci, díky kterým získává indicie vedoucí k pochopení jejího zdravotního stavu. Záhy pochopí, že stav jejího těla je odrazem její psychiky a oslabené ledviny jsou důsledkem neharmonických vztahů. Vydává se na pouť do jeskyní Moravského krasu a pomocí různých metod postupně odkrývá vrstvy svého podvědomí.