Spršky zabarvených světelných paprsků protínají temnotu jako o silvestrovské noci. Zatímco se ale oslavné ohňostroje po zahřmění rozplynou do nicoty, po roztříštěných sklenicích zůstává materiální artefakt. Řezavé střepy se tak stávají připomínkou reálné stopy, kterou na nebi zanechává lidská atrakce.

Poetický příběh vztahu proletářské dvojice v letech hospodářské krize a nezaměstnanosti – ze všech filmových režií E. F. Buriana je jeho poslední film Chceme žít (1949) pravděpodobně nejhorší. Záměr vytvořit silné filmové dílo, které by spojovalo moderní výrazové prostředky s ideologickými kánony socialistického realismu, zcela ztroskotal. Ježek s Tarnovskim tyto „trosky“ objevili a pokusili se na nich znovu vystavět stavbu z beznaděje a marnosti života. Ježek fotochemickou cestou přepsal vybrané pasáže s co největší mírou pokory k dílu velkého avantgardisty, Tarnovski podobným způsobem zviditelňuje zvukovou stopu. Improvizované setkání zvuku a obrazu v dialogickém módu může přinést různá nedorozumění ústící v nejednoznačný kompromis.