Děj Kurosawova easternu se odehrává v 19. st. Bezejmenný samuraj, jenž se ocitl pez pána, přichází do vesnice, rozdělené na dva vzájemně válčící tábory. Samuraj - představí se jako Sanjuro - brzy pochopí, že tohle místo ho může hodně potřebovat. Poté, co předvede ukázku svých bojových dovedností, začnou se o jeho ochranu ucházet obě znepřátelené strany. Sanjuro se rozhodne poštvat je proti sobě..

Ve filmu, natočeném dle úspěšné divadelní hry (Pulitzerova cena), exceluje v hlavní roli James Stewart. Vystupuje zde jako Elwood P. Dowd, dobrosrdečný člověk ve středních letech, jehož nejlepším přítelem je šest stop vysoký králík Harvey, kterého vidí pouze on. Jeho sestra, které se nelíbí, že jí dělá ostudu, se rozhodne umístit ho do ústavu pro choromyslné, ale v tu chvíli začíná ohňostroj komických situací a zvratů...

Po newyorské ulici jde stařík s dlouhým bílým vousem. Aranžéra ve výkladu upozorní na špatné pořadí sobů ve vánočním spřežení. V průvodu potká opilého Santa Clause a znepokojen jeho stavem převezme s velkým úspěchem jeho místo. Tak se Kriss Kringle z domova pro přestárlé stane reklamní atrakcí obchodu s hračkami. Jeho úspěch spočívá v tom, že je opravdovým Santou, jak to také všem bez váhání sděluje. Někdo mu rád věří, někdo ne. Neurotický psycholog jej chce nechat zavřít do ústavu a tak se tím, zda je opravdu Santou začne se vší vážností a s velkou publicitou zabývat soud. Krissi Kringlovi však jde hlavně o to, aby mu uvěřila malá Susan a její racionální maminka, která se zklamaná životem vzdala fantazie a víry v možnost splnění přání.

Téměř celý film se odehrává ve vlaku, kde Holmes a spol. vyšetřují "vraždu v salonním coupé" a krádež obřího diamantu "Hvězda Rhodésie".

Cestu k člověku najdeme, když poznáme místa s ním spojená. Luke Fowler se ve svém na 16mm film nasnímaném dokumentu vydává po stopách lékařky, básnířky a filmařky Margaret Tait, rodačky ze skotských Orknejí, a vykresluje zároveň věcný a básnivě unikavý portrét solitérní umělkyně, k níž se hlásí třeba i Charlotte Wells. Margaret Tait tvrdila, že dokumentování zbavuje věci poetických kvalit, Fowler se ji nenásilně pokouší vyvést z omylu, navíc za použití nerealizovaného scénáře jejího vlastního filmu. Střípky z osobních archivů i nově natočený materiál se postupně skládají v melancholický portrét umělkyně zcela mimo trendy.