Koprodukční dokument diváka zavede na místa, kde stály nacistické koncentrační tábory – z bývalého koncentračního tábora Buchenwald přes Mauthausen a Terezín až do Osvětimi. Co mají tyto tábory kromě nezměrného množství zmařených osudů a utrpení společného? Zatímco máme tyto pojmy v paměti spojené s obrazy smrti a zkázy, zanechaly nám zároveň i svědectví o síle lidské vůle čelící běsům genocidy. Přestože byli vězni obklopeni nejkrutějšími válečnými živly, horečně vytvářeli umění: kresby, řezby, obrazy i hudbu. Někdy na příkaz nacistů, pro potěchu pohlavárů a jako dárky manželkám důstojníků SS, jindy tajně, aby se skrze skryté vzkazy rozloučili s blízkými nebo aby okolnímu světu zanechali svědectví o hrůzách, o nichž bychom se jinak nikdy nedověděli. Mnozí vězni si uvědomovali, že jejich konec může nastat kdykoliv, proto pro ně bylo důležité po sobě zanechat něco, co by existovalo i po jejich smrti.

K vrcholnému dílu první dámy české architektury Aleny Šrámkové se vyjadřují kolegové, odborní novináři i uživatelé... Věnuje se budově Fakulty architektury ČVUT, díla první dámy české architektury Aleně Šrámkové a s odstupem přináší pohled uživatelů na to, jak stavba během 10 let uspěla. Na filmu spolupracovali i novináři věnující se řadu let architektuře, jako například Karolína Vránková nebo Matěj Beránek, a dramaturgický dohled měla na starosti Bára Kopecká.