Začátek je zasazen do Londýna roku 1904 a film detailně sleduje Barrieho cestu k oživení Petera Pana. Od jeho první inspirace k vytvoření příběhu až po premiéru v Duke of Yorks Theatre, noci, která změní nejen Barrieho život, ale také životy mnoha lidí kolem něj. Johnny Depp v roli Barrieho tedy nejdřív poznává čtyři děti, které nemají otce. Z času stráveného s čtyřmi malými Daviesovými vznikne legendární pohádka o dětech, které nechtějí vyrůst. Scénář Davida Magee vychází ze hry Allena Knee - The Man Who Was Peter Pan.

Cyrano de Bergerac, který předběhl svou dobu, oslňuje jak divokou hrou se slovy při slovním klání, tak brilantním šermem v souboji. Cyrano je však přesvědčen, že kvůli svému vzhledu není hoden lásky své oddané přítelkyně, zářivé Roxany, a tak jí ještě musí vyznat své city - a Roxana se na první pohled zamilovala do Christiana.

Byla to první holka, která ho kdy viděla nahého a ač mu bylo jen sedm let, dost to tehdy prožíval. Allison a Berke se pro sebe prostě narodili. Když se Allison odstěhovala, Berke nikdy nezapochyboval o tom, že je osud opět svede dohromady. Nakonec se to stalo v jídelně střední školy. Úsměv, jiskřička v oku a ruka byla v rukávu. Po šestnácti měsících se ale idylka nečekaně rozpadá a Berke dostává kopačky. Jediné, na co dokáže myslet, je jak dostat svoji životní lásku zpět. Je pro to ochoten udělat cokoliv, dokonce se přihlásí i do školní muzikálové show, jen aby byl Allison na blízku. Při konkurzu mu pomůže kamarádova sestra Kelly. A zaslepený Berke si ani nevšimne, jak je vlastně Kelly krásná...

Dokumentární fikce T. Dianišky ze zákulisí atentátu na R. Heydricha, v níž se skutečný příběh prolíná s komiksovou nadsázkou, popkulturními citacemi i drsným humorem... 294 statečných napsal Tomáš Dianiška pro Divadlo po Palmovkou, kde ji také s tamním souborem nastudoval. Jak název hry napovídá, protagonisté operace Anthropoid nejsou v tomto případě hlavními hrdiny. 294 statečných odkazuje k lidem z domácího odboje, kteří za pomoc parašutistům zaplatili životy a jejichž jména dnes nesou ulice v Libni a přilehlých pražských čtvrtích. S historickými fakty nakládá T. Dianiška s respektem, ale současně poměrně volně a zákulisí „největšího hrdinského činu našich dějin“ líčí i za pomoci humoru, často hodně černého...