Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií.
Agenta FBI Wesleyho Doylea během vyšetřování série vražd v Texasu vyhledá mladík, který se představí jako Fenton Meiks a který tvrdí, že zná identitu hledaného sériového vraha nazývaného "Ruka boží". Byl jím jeho bratr Adam, který zavraždil řadu lidí a potom sám sebe. Sebevrahův tragický osud je však jen částí příběhu navenek obyčejné rodiny Meiksových, který se začal dramaticky měnit před více než dvaceti lety.
Kněz Loomis objeví ve sklepě opuštěného kostela v Los Angeles nádobu obsahující podivnou zelenou kapalinu. Profesor Birack, přizvaný k objasnění této záhady, zjistí, že tekutina je esencí samotného Satana, který se připravuje na ovládnutí celého světa.
Kaleb bude mít zanedlouho 30 let a nikdy nebyl osamělejší. Bojuje se svou sestrou o dědictví a přerušil vztahy se svým nejlepším přítelem. Fascinovaný exotickými zvířaty najde na trhu jedovatého pavouka a přinese si jej do svého bytu. Trvá jen chvíli, než pavouk unikne a rozmnoží se, čímž se celé místo změní na strašivou pavučinovou past. Policie zároveň uzamkne budovu a tím uvězní obyvatele uvnitř. Jediná možnost pro Kaleba a jeho kamarády je najít cestu ven a přežít.
V době vzdálené budoucnosti, kde vládne nadpřirozeno, požádá mladá dívka o pomoc lovce upírů, aby zabil upíra, který ji kousl, a zabránil tak tomu, aby se sama stala upírem.
Společenství vlků působí povědomě až do okamžiku, kdy si hrdinka obleče červenou kápi, vydá se přes hustý les za babičkou a musí si dávat pozor na vlky. Pak pochyby zmizí a lze si tuto svéráznou variaci na Červenou Karkulku vychutnal se vším všudy. Vztah mladé dívky Rosaleen s její babičkou dalece přesahuje hranice vytyčené pohádkou, stejně jako mluvící vlk není jen místní kuriozitou. Podmanivý film Neila Jordana (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) nabízí otevřeně psychoanalytickou hru s jednoduchým pohádkovým příběhem, v níž je všechno podřízeno propracované vizuální stylizaci, netradičnímu vyprávění a především důmyslným dialogům.
Náhodné setkání servírky Agnes s narušeným válečným veteránem Peterem se mění v horor, když jsou atakováni hordami brouků! Je to však skutečnost, nebo se stali oběťmi halucinací?
V další z nočních můr se opět setkáváme s Alicí. Ta zjišťuje, že je těhotná. Toho Freddy využije a prostřednictvím snů ještě nenarozeného dítěte si vybírá další oběti.
Tajuplný ostrov obehnaný jemným předivem pavučiny. Čtyři páry tenkých nohou čekají na její záchvěv, signalizující kořist. Hmyzí oči, pozorující marné snažení budoucí potravy, vyprostit se. Pevná kusadla připravená vnořit se do pevných útrob oběti.Agónie bolesti smíšená s hrůzou. A pak ... nic. Smrt. Pavoučci prý přinášejí štěstí. Obrovský pavouk by měl přnést velké štěstí. Není tomu vždy tak. Tento přináší smrt. Bolestivou a zrůdnou smrt.