Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna…

Filmu předchází sdělení zástupce budapešťského metra, že příběh nemá nic společného s realitou. Režisér vytvořil ponurou (post)modernistickou hříčku, která se celá odehrává v podzemí a jejímiž hrdiny je parta revizorů, znesvářených nejen s kolegy, ale především s neurvalými, agresivními cestujícími… V podzemí se dějí prapodivné věci: na okamžik zhasínají veškerá světla, přibývá sebevrahů, kteří se vrhají pod kola souprav, dokonce tu prochází jakási zlověstná postava v kápi, možná zabiják, možná zosobněná smrt. Ta v závěru začíná kroužit i kolem hlavního protagonisty Bulcsúa (Sándor Csányi), který je dokonce podezřelý, že nic netušící lidi sráží z nástupiště. Muž se totiž do prostor metra doslova přestěhoval, neboť mu přestala vyhovovat existence, jakou vedl na povrchu města.