Nebe nad Berlínem je německý dramatický film režiséra Wima Wenderse z roku 1987. Děj filmu se odehrává v Berlíně a vypráví příběh dvou andělů Damiela a Cassiela a cirkusové artistky Marion.

Edward Bloom byl odjakživa vášnivým vypravěčem neuvěřitelných historek ze svého mládí, kdy jej jeho záliba v cestování zavedla na úžasnou výpravu okolo světa. V jeho mýtických dobrodružstvích nechybí obři, vlkodlaci, zpívající siamská dvojčata ani čarodějnice se skleněným okem, která dokáže nahlédnout do budoucnosti. Se svými fantastickými historkami se Bloomovi daří okouzlit každého kromě jeho syna Willa. Když pak Edward onemocní, jeho žena Sandra se pokusí Willa přimět, aby ke svému otci znovu našel cestu. Will se musí pokusit oddělit pravdu od fikce a naučit se s heroickými činy i velkými prohrami svého otce žít.

Flora je skvělá cirkusová slonice, která toho hodně umí. Přišel ale její čas, už nedokáže předvádět své umění a měla by jít do zvířecího důchodu. Majitel cirkusu ji chce nechat uspat. Jeho čtrnáctiletá dcera Dawn to ale nechce dopustit a v noci se s ní vykrade pryč, aby ji odvedla do sloní rezervace. Mají před sebou těžkou cestu, dlouhé kilometry lesem, divokou řeku, lovce slonů a strach, že to nezvládnou.

Mladý muž je umístěn v psychiatrické léčebně. Prostřednictvím retrospektivy vidíme, že v dětství, kdy byl se svou rodinou cirkusovým umělcem, prožil trauma. Po návratu do současnosti se mu podaří utéct a znovu se připojit ke své přeživší a bezruké matce.

Kanadská cirkusová akrobatická skupina Cirque du Soleil (Sluneční cirkus) má kromě několika celovečerních filmů, jež představují záznamy z jejich představení, na kontě také jeden snímek formátu IMAX, v na pohled okouzlujícím 3D provedení. JOURNEY OF MAN poeticky ztvárňuje "cestu člověka" od jeho zrození po stáří. Uměleckou formou za pomoci bohatých estetických vizuálních prostředků, kde hlavní slovo mají pestré metaforické prvky a akrobatická čísla členů cirkusu, jsou znázorněny různé etapy vývoje člověka, jeho rozumový a duševní rozkvět, volby osudu a cesty životem. Důraz je kladen na vykreslení emotivního vnímání a právě to udává spád celého díla i jeho podobu - barvité, snové, mysteriózní i strohé, tajemné i odhalující, rozpačité i radostné... Absence mluvených slov vyjma doprovodného komentáře vypravěče poskytuje nerušený prostor pro zvukovou a především hudební složku filmu, která dokonale doplňuje obrazovou stránku a nepostradatelně zvýrazňuje jeho výslednou tvářnost.