Jako mnoho jiných žen v Kosovu čeká Fahrije, zda se dozví cokoliv o osudu svého nezvěstného manžela. Vdova by neměla pracovat, ale v tíživé situaci se musí mínění komunity postavit. Založí s ostatními vdovami úspěšnou výrobu ajvaru. Přes počáteční odpor rodin ženy v práci nacházejí svou vlastní hodnotu.
Film se zabývá metaforou strachu, ale skrytými každodenními zprávami o životě srbského obyvatelstva v Kosovu. Film je inspirován dopisem kosovské dívky, věnovaným jejímu pohřešovanému otci, přečteným v OSN, v němž se veřejně vyjadřuje k těžkému životu Srbů, zejména srbských dětí v enklávách.