Městečko Sparta ve státě Mississippi mohlo mít novou továrnu. Chtěl ji postavit bohatý podnikatel Colbert. Ten je však jedné noci nalezen mrtev. Zavražděn. Místní policejní náčelník Bill Gillespie podezřívá z vraždy mladého černocha, kterého jeho zástupce Sam Wood našel na nádraží. Při výslechu však vyjde najevo, že černoch, který se jmenuje Virgil Tibbs, je také policista. A rovnou jeden z největších expertů na vraždy ve Filadelfii. Gillespie je stejně jako většina jižanů rasista, a tak odmítne nabídku Tibbsova nadřízeného, aby mu detektiv pomohl s vyšetřováním. Protože však nemá s podobnými případy žádné zkušenosti, nakonec je přece jen nucen jeho pomoc přijmout. Tibbsovy schopnosti se prokáží velice záhy, když velmi rychle zjistí, že oběť nebyla zabita tam, kde bylo nalezeno tělo, a když je zatčen další podezřelý, dokáže, že nejde o vraha, přestože u něj byla nalezena Colbertova náprsní taška.

V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)

Zámožná Lina MacLaidlawová (Joan Fontaine) uteče proti vůli rodičů s pohledným Johnniem Aysgarthem (Cary Grant) a pak zjistí, že je zadlužený a bez peněz. Johnnie nemůže najít práci a svatební dary od tchána prodá, aby splatil dluhy. Lina je přesvědčená, že ji Johnnie neopustí. Johnnieho přítel Beaky (Nigel Bruce) za záhadných okolností zemře a Lina se obává, že je za jeho smrt zodpovědný Johnnie. Ten to popírá, ale varuje ji, aby policii neříkala nic o jeho finančních transakcích s Beaky. Lina najde mezi Johnnieho věcmi knihu o jedech. Pak se dozví, že se Johnnie neúspěšně pokoušel vybrat její životní pojistku. Tu ale může vybrat pouze po její smrti.

„Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka.“ Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.

Pro Mirandu Wellsovou se stěhování do New Yorku, kde žije na panství Dragonwyck se svým bohatým bratrancem Nicholasem, zdá jako sen. Situace se však postupně stává noční můrou. Pozoruje Nicholasovy problematické vztahy s nájemci z řad farmářů i s jeho dcerou, které Miranda dělá guvernantku. Její vztah s Nicholasem se zintenzivní po smrti jeho ženy, ale jeho duševní nevyrovnanost ohrožuje jakoukoli naději na štěstí.

Francouzko-italský film z roku 1956 je jedním z mnoha zpracovaní světoznámého románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži, který se odehrává v roce 1482. Kněz Claude Frollo se zamiluje do krásné cigánky Esmeraldy, která však plane láskou k veliteli královské stráže Phoebusovi. Žárlivý Frollo by chtěl Esmeraldu jen pro sebe a proto se pokusí Phoebua zabít. Obvinění však padne na Esmeraldu a ta má být popravená na náměstí před Chrámem Matky Boží, ale v poslední chvíli ji zachrání hrbáč Quasimodo, kterému předtím Esmeralda pomohla a ukryje ji v bezpečí chrámu. Tímto však problémy ani zdaleka nekončí...