Král Artuš se vydáva se svým sluhou na pouť napříč Británií, aby okolo sebe shromáždil najlepší z rytířů a přivedl je do svého hradu, Kamelotu. Když už se mu podaří vybrat si najudatnější a najlegendárnejší hrdiny, zjeví se mu Bůh, který ho pověří svatým úkolem – najít Svatý Grál. Tak se udatná skupina vydává na strastiplnou cestu za touto posvátnou relikvií. Výrazné postavy se na cestách střetávají s podivnými prekážkami a bizarními až pitoreskními postavami, aby nakonec dospěli k velkolepému zakončení.
Snímek parodující příběh o Ježíši. Brian se totiž narodil ve stejný den jako Mesiáš, se kterým si ho všichni pletou a způsobují tak spoustu absurdních gagů. Hlavní hrdina se připojuje k Lidové frontě Judee, aby pomohl svou zemi osvobodit od nadvlády Římanů. A to i přesto, že Římani dali Židům vodovod, silnice, pořádek, kanalizace, školství, víno... To je snad bez debat, ne?
Staříci Grga a Zaria jsou přátelé od nepaměti. Čtvrt století se neviděli. O to víc se těší na setkání, které se však odehraje za velmi pohnutých událostí, kterým jiné - neméně pohnuté události - předcházejí... Zariův Matko potřebuje nutně peníze a tak se obrátí na cikánského kmotra Grgu se lží, že Zaria je po smrti, a ten mu je půjčí. Brzy se však ukáže, že dluh nemůže vrátit a tak se má vykoupit sňatkem s liliputánkou Beruškou. I když se ani jednomu do takového manželství nechce, nastává den svatby. Svatby neobvyklé, bouřlivé, při které každý z aktérů tohoto temperamentního a humorného vyprávění naplní svůj osud. Na filmu není důležitý ani tak samotný příběh, jako jeho až neskutečné postavy, které se ocitají v nepřetržitém toku událostí, myšlenek, představ, lidských citů a bujarého veselí, plynoucích v neutuchajícím rytmu obrazů a umocněných strhující hudbou.
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba. Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
Osudy dvou mužů z naprosto opačných konců tohoto světa se protnou - rabín Jákob jede z New Yorku do Francie, kde už několik desítek let nebyl. Zavítá sem kvůli Bar Micvah - židovskému náboženskému obřadu jeho mladého příbuzného - chlapce Davida. Naproti tomu Viktor Datel, který co nevidět provdá dceru, má úplně jiné starosti - spěchá ve svém autě s lodí na střeše (anebo obráceně) co nejrychleji domů, aby vše v pořádku stihl. Je to člověk bohatý a uspěchaný - ale také podezřívavý a netolerantní. Hodně se však změní, když je nucen se přestrojit za člověka, se kterým nemá naprosto nic společného, a prchat před mnohými lidmi, dokonce i před svou manželkou...
Snímek Monty Python: Smysl života postrádá hlavního hrdinu je to přece svět viděný rybami skrz sklo akvária a v rozbitém světě pro něj není práce. Není se s kým ztotožnit, s kým a pro co trpět. Z lidskosti zbyly jen okamžiky, kdy smolaři jednotlivých miniosudů stojí tváří v tvář své opuštěnosti. Z hlavního hrdiny minulých filmů zbyla jen tvář Briana na kříži (opuštěná maminka na sále jen s přístrojem, který dělá pink, udivený pan Kreozot po výbuchu, synek, kterému dle všeho umřela maminka, taťka bez práce s osmaosmdesátým dítětem na cestě). Je to podobné, jako když se Gogolovu Revizorovi vyčítalo, že postrádá kladného hrdinu, a on si v dopisu příteli smutně postěžoval, že tam byl, jen si ho nikdo nevšiml že jím je přece smích. Zde jako poslední naděje lidstva.
V letadle směřujícím z Los Angeles do Chicaga je většina cestujících i řídící posádky nečekaně postižena silnou žaludeční nevolností. Všechno nasvědčuje tomu, že blížící se katastrofu letounu už nemůže vůbec nic odvrátit. Ironií osudu se v poslední okamžik řízení letadla ujímá bývalý námořní pilot Ted Striker. Ten sice umí ovládat řízení, ale sám je poněkud "nespolehlivý", protože několik let trpěl psychickými poruchami. A tak vlastně není příliš podivné, že v této extrémní situaci jedná zcela nepředvídatelným způsobem…
Děj filmu se odehrává v roce 1874 v městečku Rock Ridge, kde se všichni jmenují Johnson a jehož se chtějí zmocnit bandité, aby mohli levně skoupit všechny pozemky, než sem dorazí železnice. Jejich plány ovšem zhatí neohrožený černošský šerif Bart a opilecký pistolník Jim, dříve nazývaný The Waco Kid.
Proslulá kontroverzní černá komedie, ve které zazářil tehdy ještě málo známý Gérard Depardieu. Spolu s jedním z nejtalentovanějších francouzských herců, předčasně zesnulým Patrickem Dewaerem (1947 – 1982) vytvořil dvojici cynických hipíků, "chuligánů", kterým není nic svaté. Na své cestě řádí, rabují obchody, znásilňují ženy. Jako necitelní ignoranti jsou brutální zvláště při jejich ponižování, které je perverzní a vulgární. Přesto jsou některé situace podány s paradoxní lyrikou a groteskností, což zaručuje skvělou zábavu. Ve slavném skandálním filmu, který podle svého vlastního románu natočil režisér Bertrand Blier (nar. 1939) se v násilnických, hédonistických a misogynistických scénách mimo jiné objevují divy francouzské kinematografie Miou-Miou, Jeanne Moreau, Brigitte Fossey nebo Isabelle Huppert (nověji známá jako protagonistka Pianistky). Například scéna s Jeannne Moreau představuje žhavou parafrázi na film Jules a Jim, kdy si to kráska najednou chce rozdat s vlasatými hipíky.
Už samotný název filmu naznačuje, že nepůjde o vážný příběh, nýbrž o komedii. Poměrně lehce můžeme objevit jakousi příbuznost se slovy potrhlý, blázen, pošuk, cvok? Hrdinou je Fielding Mellish, který se pokouší bez velkých nároků nějak nenápadně protlouct životem. Kromě toho, že již delší dobu hledá pevnější milostný vztah a práci, nemá žádné ambice. Téměř systematicky se vyhýbá politice a vlivu televize i rozhlasu. Ještě jedno je na něm pozoruhodné - je věčný nešika a smolař. Ironií osudu způsobí zlom v jeho životě mladá aktivistka Nancy. Od okamžiku, kdy se Fielding do dívky zamiluje, mění se nejenom jeho vztah k okolí, ale i touha navždy zůstat jen nenápadným kolečkem ve společenském dění? Woody Allen vytvořil bláznivou parodii, v níž se místem děje stala smyšlená banánová republika San Marcos. Vysmívá se nejrůznějším vzbouřeneckým hnutím a také politice s jejími viditelnými i utajovanými metodami, mechanismy, rituály.
Celine je kouzelnice a mýtomaniak. Julie je knihovnice, ztracená ve vzpomínkách na dětství. Potkají se náhodou, spřátelí se, navzájem se svěřují a na útěku před skutečností se přestěhují do zvláštního, starého, poklidného domu, kde si představují nový neuvěřitelný život, plný dobrodružství. Každá z nich se začne ztrácet ve své vlastní hře a oddává se fantaziím, vyvěrajícím ze snů, vzpomínek a tužeb. Realita se začíná vytrácet; jejich láska k životu, představivosti a dobrodružství vyústí v novou vzrušující plavbu.
Teddy Yu je bývalý tajný agent, který se stal chiropraktikem a masérem a svou minulost nechal hluboko za sebou. Teddy, jako vdovec, vychovává své dvě děti - syna Nickyho, který je trenérem delfínů a dceru Natalie, která studuje střední školu. Oba se od svého otce učí bojovému umění. Ať se snaží sebe víc, jeho dávná minulost si ho najde. Jednoho dne se objeví Rocco, který po Teddym jde kvůli jedné dávno zmařené Roccově misi. Teď se musí celá rodina spojit, aby zastavila Rocca a jeho parťáky.
Tento let je pojištěn proti všem pohromám! Pokud vás potká něco nečekaného, stále zůstává naděje na přežití. Na palubě je šílený sebevrah, u prvního lunárního raketoplánu má dojít k sebezničení, motory nefungují, ale – nejhorší ze všeho je – cestující tohoto letu zjistili, že došlo kafe! Tenhle let je pěkný blázinec, který se vymknul pilotům totálně z rukou. Podaří se jim znovu zachránit posádku letadla – navíc bez kofeinu?
Slavný režisér John Landis (Animal House, Blues Brothers) pro vás připravil bláznivou parodii na televizní seriály, béčkové sci-fi filmy a uměle rozřehtané sitcomy, napakovanou neuvěřitelnými gagy a vybroušenými skeči. V centru děje stojí televizní stanice. Právě vysílají sci-fi film z padesátých let, který je neustále přerušován sérií divokých reklam, podivných krátkých vstupů a nesmyslných komentářů. Tato parodie konzumního stylu života a populární zábavy vůbec předvádí ty nejneuvěřitelnější spektákly, jež kdy byly ve jménu entertainmentu stvořeny. Vtipná a originální pohled na ty nejlepší a nejhorší kousky, které kdy televize nabídla.
Čtveřice kosmonautů z kosmické lodi Dark Star má za úkol vyhledávat nestabilní planety a pomocí inteligentních bomb je likvidovat. Po dvacetiletém pobytu ve vesmíru je však život na lodi stále tíživější. Celá zásoba toaletního papíru byla zničena, kapitán Powell (Joe Saunders) byl hybernován po smrtelné nehodě a jedinou formu života, kterou se podařilo nalézt, je škodolibý tvor podobný plážovému nafukovacímu balónu. Členové posádky spolu přestávají komunikovat. Všeobecné depresi nezabrání ani centrální počítač se sametově jemným, ženským hlasem. Při průletu magnetickou bouří se však poškodí komunikační laser a je potřeba začít řešit vzniklou situaci.