Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhy díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreye Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného). V roce 1983 mel ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Autoři filmu usilují ve svém druhem projektu na plose celovečerního filmu bez použiti komentáře podat obraz života, lidi a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kultu…

Dokument vychází při předvídání budoucnosti z odborné znalosti a chápání historie. Odborníci na inženýrství, botaniku, ekologii, biologii, klimatologii a archeologii vytvářejí obraz toho, jak bude Země vypadat v průběhu dní, týdnů, měsíců, let a milénií poté, co zmizí lidé. Uvidíme, co se stane s okolním prostředím. Jaké druhy rostlin přežijí? Budou moře oplývat rybami? Která zvířata přežijí? Co se stane s elektrárnami? Změní se v časované bomby, až se zastaví? Otráví zemi navěky? Vrátí se někdy lidé? Zahájí tento koloběh opět člověk odhalováním našich rozvalin a snahou představit si, jak život vypadal v naší době?

Hornatá krajina Norska tvoří monumentální kulisu tohoto filmového zážitku z přírody. Na pozadí velkolepé existenciální cesty, jejímž lidským rozměrem jsou režisérčini rodiče, se rýsují prapůvodní síly země. Margreth Olin vytvořila ohromující filmové dílo o životě, smrti, přírodě a prosté přítomnosti ve světě. Na pozadí závratně nádherných horských scenérií rodného Norska se Margreth Olin vydává na existenciální cestu s vlastními stárnoucími rodiči, jejichž lidská přítomnost slouží jako měřítko rozlehlosti nekonečných přírodních prostor. Její rodina zde odpradávna žije bok po boku s přírodou navzdory dobám, kdy prapůvodní síly země ukazují svou nemilosrdnou tvář. Vzájemná láska a celoživotní věrnost jejích rodičů jsou tichým svědectvím o tom, jak se příroda odráží v lidské duši a naopak. Ale ani ta nejpevnější hora není neměnná – a už vůbec ne v době, jako je ta naše.

Co nám jeho osud může vypovědět o našich městech, naší společnosti? Abyhom to zjistili, přidáme se k našemu vypravěči Harrisonu Fordovi při zkoumání záhad biologické rozmanitosti naší planety. Provrtáme se do metropole mikroorganismů pod New Yorkem, poplujeme s plovoucími loukami v Pacifiku a vyšplháme se na vrcholky tajemných kopců Venezuely, které inspirovaly Sira Arthura Conana Doyla při psaní jeho románu Ztracený svět. Objevujte zázračné vazby živých organismů, probádejte vzájemné spojení člověka s přírodou a snažte se porozumět hádance samotného lidského přežití

Obrazový výlet po místech chránící krajinu, památky i zvířata pro budoucí generace... Ve Spojených státech se nachází desítky národních parků. Ten první založil už v roce 1872 prezident Ulysses S. Grant. Dle zákona je hlavním cílem parků „zachovat a chránit krajinu, historické památky a volně žijící zvířata pro budoucí generace, které mají právo těšit se z přírodních krás ve stejné míře jako jejich předci“. I proto se v dokumentu můžeme kochat krásou národních parků na západním pobřeží USA. Poznáme tak parky Sequoia, Death Valley, Yosemitský a několika dalších. Tato místa jsou totiž živou kronikou změn klimatu nebo práce tektonických desek na území Spojených států. Už více než 300 milionů let se tato historie zapisuje do skalních stěn a okolní přírody.