Když se dva mladí američtí Židé, kteří byli vychováni k bezvýhradné lásce k Izraeli, stanou svědky špatného zacházení s Palestinci, bojují proti staré gardě a vytvoří nové hnutí, které se postaví proti izraelské okupaci a obnoví samotný judaismus.

I po více než šedesáti letech vyvolává bombardování Hirošimy a Nagasaki spory, negativní reakce a šíření různých mýtů. Prostřednictvím tragických vzpomínek těch, kteří přežili svržení dvou atomových bomb, jež srovnaly se zemí v roce 1945 dvě japonská města, přináší tento výjimečný dokument hluboký a dojímavý pohled na historicky první - a doufejme, že i poslední - válečné použití termonukleárních zbraní. Snímek z dílny oscarového režiséra Stevena Okazakiho poskytuje komplexní popis tohoto bombardování pohledem Japonců a Američanů, kteří si děsivou tragédii prožili na vlastní kůži.

V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život.