Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus.

Mladá chudá žena svou tíživou situaci řeší tím, že své nemanželské dítě odloží na sedadlo luxusní limuzíny stojící před vchodem přepychového domu s nadějí, že se bohatí lidé o něj postarají. Automobil je i s odloženým dítětem ukraden dvojicí zlodějů, kteří když zjistí, že se svou kořistí unesli i dítě, odloží nemluvně u popelnice. O pár chvil později prochází kolem tulák, který se, po několika marných pokusech dítěte se zbavit, malého sirotka ujímá.

K významné osobnosti indické i světové kinematografie, Satjádžitovi Rájovi, jehož šedesátiny připomněl časopis Film a doba v 5. čísle letošního ročníku, se vracíme výňatkem ze scénáře k jeho dnes už klasickému filmu Žalozpěv stezky (1955) prvnímu dílu trilogie o Apuovi. Námět filmu poskytl bengálský spisovatel Bibhútibhúšan Bandjopádjáj (1899 až 1950) svým stejnojmenným románem (doslovný překlad původního názvu Páther pánčálí zní Písnička na cestu, avšak titul Žalozpěv stezky je už pevně vžitý). V nevzrušeném sledu událostí na indickém venkově v rozpětí asi šesti let kolem první světové války; drobné sousedské rozhovory i rozmíšky, každodenní práce i krajina, střídání ročních dob, probíhají v klidném tempu stejně jako existenční problémy, vzácné chvíle slavností, narození či smrt. Atady se staneme svědky počátku příběhu malého Apu, jeho prvních dětských krůčků do života.

Snímek Network, břitká satira na "senzacechtivé zpravodajství", se zdá být s každým uplynulým rokem aktuálnější než kdy dřív. Howard Beale, moderátorská hvězda televizní společnosti UBS, je poslán do důchodu, protože příliš zestárl. Beale nedokáže přenést přes srdce, že po pětadvaceti letech přijde o práci jenom kvůli věku. V dalších zprávách proto divákům oznámí, že během svého posledního vysílání spáchá sebevraždu. Šéf televizní stanice Frank Hackett chce Bealea na místě vyhodit, když se ale ukáže, že by UBS mohla dosáhnout v den Bealeovy smrti nejvyšší sledovanosti v historii, kariéristka Diana Christensenová šéfa přesvědčí, aby tohle osudové závěrečné vysílání pojali jako zvláštní událost. Beale se samozřejmě nakonec nezabije - ale začne nesouvisle hovořit o hrozném stavu světa a televize především. Díky tomu se z něj stane nejžhavější osobnost americké televize.

Mabuse zuří, když mine cíl. Mabuse se tetelí rozkoší, když cítí nadcházející triumf. Mabuse je génius zločinu a zároveň prostý smrtelník ovládaný vlnami vášně. Narozdíl od svých předchůdců upíra Nosferata nebo Caligariho je to postava z masa a kostí. Fritz Lang navazující na rané expresionistické opusy se obrací k současnému životu, který v poválečném Německu znamenal vlnu hospodářských nepokojů. Jedním z těch, kdo využívá nadcházející bídy, je právě Mabuse lavírující mezi podsvětím a smetánkou.

Šampión je osamělý chlapec, kterého adoptovala jeho babička, madam Souza. Ta se postará o to, aby vnuk našel věrného kamaráda v psovi Brunovi a aby našel životní zálibu v jízdě na kole. Pod babiččiným vedením se ze Šampióna stane favorit slavného cyklistického závodu Tour de France. Během závodu, vysoko v horách, je však Šampión spolu se dvěma dalšími kolegy unesen francouzskou mafií. Madam Souza s Brunem se rozhodnou ho zachránit. Sledují únosce za oceán, do obrovského hlučného velkoměsta jménem Belleville, kde nacházejí oporu v trojici starých dam Violette, Rose a Blanche, které byly ve 30. letech music-hallovými hvězdami. Nakonec společně objevují Šampióna, který se stal bezmocnou hříčkou v rukou ziskuchtivých mafiánů. Zachránit mladíka může jen jeho vlastní cyklistické umění, babiččino odhodlání a rafinovanost trojice starých dam...

Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností.

Quoyle (Kevin Spacey) se vydává po smrti své bláznivé ženy Petal (Cate Blanchett) na cestu k poznání sebe sama - návratem do domu svých rodičů na Newfoundlandu. Bezvýznamný Newyorčan se stává důležitou osobou rybářské vesnice a redaktorem místních novin, zároveň potkává i zvláštní a půvabnou Wavey (Julianne Moore). Drsná krása severské přírody, magické místo krajiny předků a zaujetí pro nové zaměstnání smetává Quoyleovy vzpomínky na špatné věci v minulosti, dává mu sílu se s nimi vyrovnat a nachází zde naději, budoucnost a vlastní sebeúctu.