Jeden z nejtragičtějších osudů filmu v dějinách kinematografie srovnatelný svým rozsahem snad jen s nikdy nedokončenými snímky Ejzenštejna nebo Ericha von Stroheima. Historie realizace snímku a tragické přerušení produkce se vepsaly do chmurné historie komunistického kina. Jedna z nejnákladnějších produkcí polské kinematografie byla sabotována v okamžiku, kdy byla natočeny již plné čtyři pětiny záběrů. Mystická sága z budoucnosti tak mohla být dokončena až za dvanáct let od započetí prací, ale nikdy již nebyla dovedena do zamýšlené formy. Svým vypravěčským potenciálem, epickou šíři a kolonizací Vesmíru byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase nebo postapokalyptickou sérii Mad Max. Nebýt ironie osudu, vizionář Zulawski jim mohl o pár let dříve sebrat vítr z plachet.
Film sleduje vývoj a přípravu incidentu, který se odehrál 20. dubna 1999 na střední škole Columbine v americkém Coloradu, kde dva studenti Eric a Dylan zastřelili 12 studentů, jednoho učitele a zranili dalších 24 dětí. Nechybí rozhovory s hlavními postavami, zkoušky střelných zbraní a především velmi dobře zvládnutý masakr a vyvrcholení tragédie. Film je natočen stylem "found footage", nebo také CAMhand, který proslavily filmy jako Záhada Blair Witch (1999), Paranormal Activity (2007) a Rec (2007).
Vrcholí 2. světová válka a Evropou táhne vítězící spojenecká armáda. Skupina kanadských vojáků zavítá do zapadlé holandské vesničky, do které byl svou matkou uklizen do většího bezpečí i mladý Jeroen (Maarten Smit). Mezi jedním z vojáků a chlapcem vznikne citové pouto, které postupně přeroste v romantický milostný poměr. Režisér Roeland Kerbosch velmi citlivě líčí milostné vzplanutí mladého vojáka k nedospělému chlapci, které se svou podobou naprosto vymyká zaběhnutým společenským konvencím.
Po deseti letech námezdního filmování na zakázku natočil Bruno Dumont v roce 1997 hraný debut Život Ježíše. Příběh party nezaměstnaných mladíků tvůrce realizoval ve svém rodném městečku Bailleul a ve všech rolích vystupují neherci – z filmu je hmatatelně cítit ospalá atmosféra severofrancouzského venkova. Leitmotivem snímku jsou nekonečné jízdy pětice kamarádů na motorkách po okolních silnicích. Nepříjemně přesvědčivý je Život Ježíše ve zobrazení „rutinního“ rasismu proti arabským přistěhovalcům. Formálně je film ještě hledáním optimálního výrazu, ustanovil ale všechny základní prvky pozdějších Dumontových příběhů: všednodenní nudu bytí, otevřenou sexualitu, násilný zvrat v ději.
Frank Madison se vrací z vězení, kde si odseděl čtrnáct let za pašování. V New Yorku potká svého starého komplice Dava. Dozví se, že Noll Turner, zvaný Dink, který společně s Frankem vedl pašeráckou bandu, teď řídí vážený noční klub. Když jej Frank navštíví, chová se Noll naoko přátelsky a seznámí ho se svou současnou přítelkyní, zpěvačku Kay. Při společné večeři se Frank a Kay do sebe zamilují. Frank se jí svěří se svou minulostí. Vypráví, jak spolu s Nollem za prohibice plánovali unést náklaďák plný whisky přes kanadskou hranici. Noll tehdy slíbil, že Frankovi vyplatí polovinu zisku, v případě, že by ho chytli. Když se Noll objeví, žádá Frank vyplacení svého podílu. Dojde ale k hádce a Frank z klubu musí uprchnout.
Profesor francouzské literatury Dodo se nachází v hluboké depresi, neboť jej opustila jeho žena Silvia. Dodo se stává pasivním pozorovatelem dění okolo a je zničen opovržením, které k němu cítí jeho bývalá žena. Přesto se objevují ženy, krásné a svůdné, které dráždí jeho mysl. Dodo však není schopen jednat, takže se zdá, že všichni kolem něj žijí mnohem naplněnějším životem. Dokud si pomalu neuvědomí, kdo je vlastně jeho protivníkem...