Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií.

Hluboko v karpatských horách se nachází mýtická a záhadná Transylvánie. Svět, kde zlo je všudypřítomné, kde nebezpečí vychází se západem slunce a příšery nabývají podoby nejhrůznějších nočních můr. A právě sem přijíždí na pokyn tajného spolku legendární lovec přízraků Van Helsing, aby přemohl krvežíznivého svůdníka. V boji proti hraběti Draculovi se staví po bok neohrožené Anně Valerious a zbavuje její rodinu po generace trvající kletby.

Skupinka šesti mladých studentů je pozvána Lordem Lincolnem na půlnoční představení panoptika, které vystavuje hrůzostrašné figuríny. Není to ovšem jen tak obyčejné muzeum voskových figurín, nýbrž místo samotného Ďábla. Jeho cílem je získat 18 lidských duší, které potřebuje k oživení svých "dětí" (nejrůznějších příšer). Jediní, kdo můžou tento ďábelský plán překazit jsou Mark Loftmore (Zach Galligan) a Sarah Brightman (Deborah Foreman). V roce 1992 bylo natočeno pokračování s názvem Voskové muzeum 2: Ztraceni v čase.

Odborník na upíry profesor Catalano (Christopher Plummer) přijíždí do Benátek na pozvání princezny Helietty (Barbara De Rossi), aby vyšetřil a pokud možno ukončil prokletí jejího rodu. Sídlo šlechtické rodiny Caninsů se totiž stalo posledním známým místem, kde v roce 1786 řádil krvežíznivý Nosferatu (Klaus Kinski). Nyní se po dvou stech letech nezničitelné zlo znovu vrací a zastavit jej může jen láska neposkvrněné ženy.

Bronx jako by se měnil na čtvrť pro boháče. Jenže tři místní borci mají pro strach uděláno, odhalí děsivý plán a nedopustí, aby někdo vysál život z jejich čtvrti.