Petrohrad se v roce 1917 stal svědkem dramatických bojů o vládu nad největší zemí světa. Když v únoru roku 1917 propukla v Rusku revoluce, světová veřejnost tomu nechtěla zpočátku věřit. Málokdo si dovedl představit, že třísetletá monarchie Romanovců – a největší impérium světa – se tak rychle zhroutí. V říjnu téhož roku se vlády chopili bolševici. Úspěch Leninovy revoluce poznamenal celé dvacáté století. Převzetí moci malou, ale dobře organizovanou skupinou vedenou nepříliš známým radikálním politikem, takřka nikdo nepředpokládal. Svět se divil, jak k tomu mohlo dojít. Odpověď je třeba hledat v převratných a často zcela nepředvídatelných událostech, ke kterým v zemi došlo mezi únorem a říjnem 1917. A je nutné položit si otázku, zda Lenin sám byl ve vleku těchto událostí, nebo si jako neomylný vůdce proletariátu razil vlastní a jedinou správnou cestu.

Na podzim roku 1917 se svět navždy změnil, Rusko se stalo první komunistickou zemí v dějinách. Události zaskočily úplně všechny, včetně těch, kteří stáli v čele dění. Vladimir Iljič Lenin, Lev Trockij a Josif Stalin se museli prodrat k moci silou a mnoha úskoky. Tito muži propásli pokus o revoluci v únoru roku 1917, nikdo z nich nebyl v té době na území Ruska. Lenin byl v Curychu, kde trávil již sedmnáctý rok exilu coby nebezpečný revolucionář. Trockij jako velice sečtělý kosmopolita procestoval celý svět, žil v New Yorku i ve Vídni. Dlouhých dvacet let byl nezávislým revolucionářem a Leninovým rivalem. Brzy je však čekala spolupráce. Stalin se o únorové revoluci dozvěděl o několik dní později, tři a půl tisíce kilometrů od Petrohradu, na Sibiři, kde byl ve vyhnanství za loupež...