Forrest Gump je prosťáček, který od dětství dělal, co se mu řeklo. Do života si tak odnesl několik ponaučení své maminky a osvědčené pravidlo, jež se mu hodí mnohokrát v nejrůznějších situacích: „Když se dostaneš do problémů, utíkej.“ Forrest proutíká školou, jako hráč amerického fotbalu i univerzitou, potom peklem vietnamské války a zoufalstvím nad matčinou smrtí. Vždycky je totiž někdo nebo něco, co po něm skutečně či obrazně „hází kameny“. Nakonec však Forrest poznává, že jsou i jiná řešení situací než útěk. Svůj život spojuje s kamarádkou ze školy Jenny, která pro něj zůstane provždycky jedinou láskou, s přítelem z vojny, černochem Bubbou, který dá směr jeho úvahám o lovu krevet, a s poručíkem Taylorem, jemuž ve Vietnamu zachrání život. Snímek je doslova prošpikován nejrůznějšími kulturními i společenskými odkazy, viděnými ovšem bizarně naivním pohledem hlavního hrdiny, úzce soustředěným na několik hlavních nehodnotících hledisek.

Někdo by si mohl myslet, že Donnie Darko je typický puberťák. Jenže Donnie je zklamaný kluk, trpící vizemi o obrovském králíkovi, který se ho snaží dostat pod svůj zničující vliv. Aby tomu zabránil, dopustí se činů, které ho přivedou až na psychoterapii. Přežije nesnáze středoškolského života i lásky a unikne bizarní smrti, která mu hrozí při pádu motoru z letadla. Donnie bojuje se svými démony, v přeneseném i skutečném slova smyslu, a prožívá příběhy, související s putováním v čase, s fundamentalistickými guru, osudem i machinacemi s vesmírem.

Zatímco většina filmů zastarává velmi rychle, neuhlazené a hluboce procítěné adaptaci protiválečné knihy Ericha Maria Remarque od režiséra Lewise Milestona léta neubrala nic z její působivosti. Ještě mnoho let po své premiéře se film nesměl promítat v zemích, které mobilizovaly do války. Film vypráví příběh skupiny mladých německých branců v době první světové války na jejich cestě od mladistvého idealismu k trpkému životnímu rozčarování. Slovy hlavního hrdiny, Paula Baumera (Lew Ayres): Žijeme v zákopech, bojujeme a snažíme se nenechat se zabít. To je celé. Příběh je antologií dnes již klasických scén: Ayers uvězněný v dělostřeleckém kráteru s Francouzem, kterého sám smrtelně zranil; první setkání branců s veterány; krutý masakr pěchoty kulometnou palbou; půlnoční plavání s dívkami z francouzské vesnice; Ayersův pacifistický proslov k ohromeným spolužákům a finální záběr vojákovi ruky, která se ve fatálním pohybu snaží dosáhnout na nedalekého motýla.

Madrid 1980. Úspěšný režisér Enrique Serrano už dlouho marně hledá námět, který by ho zaujal, když k němu náhle vpadne neohlášená návštěva. Enrique hned nepozná svého někdejšího spolužáka Ignacia, jenž ho přišel požádat o roli, a snaží se ho zbavit, přestože mu připomene minulost. Po jeho odchodu se ale začte do rukopisu novely, který mu Ignacio nechal, a začnou v něm ožívat vzpomínky. V 60. letech se jako chlapci setkali v jezuitské koleji, kde spolu objevovali film, ale také lásku, sex a strach. Svědkem i hlavním aktérem jejich probuzení byl tehdy otec Manolo, ředitel ústavu a profesor literatury, zosobňující dvojtvářnost náboženských institucí této doby. Příběh, jehož autorem je Ignacio, zaujme Enriqua natolik, že po někdejším intimním příteli, s nímž se pak setkal znovu jen jednou v 70. letech, začne pátrat. Je mu jasné, že objevil námět, na který čekal, a je odhodlán natočit podle něj film. Netuší ale, k jakým odhalením ho pátrání po bývalém příteli dovede.

Píše se rok 1963. Beatles v USA ještě nejsou známí a diskotékám kralují latinsko-americké tance. Do letoviska horského hotelu přijíždí na prázdninový pobyt 17letá Frances, všemi přezdívaná Baby, se sestrou Lisou a s rodiči. V hotelu se vyučují klasické tance, či tance z Latinské Ameriky, ale personál vyznává nejraději úplně jiný druh tance – tzv. dirty dancing (hříšný tanec). Baby se seznámí s tanečním instruktorem Johnnym a prožije nejen svou první lásku, ale i proměnu z „ošklivého káčátka“ na sebevědomou mladou ženu.

Tilly a Harper jsou sousedky už od dětství. Harperin starší bratr Adam je Tillyin nejlepší kamarád. Když Harper nastoupí na střední školu, ocitne se s Tilly v nečekaném vztahu, který se vymyká společenským očekáváním, sebepojetí i rodinným rolím, a nabízí nám upřímný pohled do naivního, ale složitého sociokulturního světa dnešní mládeže.

Je září 1944, těsně před ukončením válečného stavu mezi Finskem a Sovětským svazem. Finský „nacista“, odstřelovač Veiko, je připoután ke skále, zatímco Ivan, kapitán sovětské armády, je zatčen tajnou policií. Oba, odsouzeni k smrti svou vlastní armádou, na poslední chvíli unikají neblahému osudu a náhodně nalézají útočiště u mladé Laponky Anni. Ta v nich však nevidí vojáky znepřátelených armád, ale především muže. Každý z nich rozumí pouze svému rodnému jazyku: finštině, ruštině a laponštině. V pustině severní tajgy však musí všichni žít pohromadě po několik dní.

Dvaatřicetiletý Londýňan Charles, ačkoliv je pohledný a šaramantní a má kolem sebe mnoho žen, se zatím nechce vázat. Čím více ubývá jeho svobodných kamarádů, tím méně chce být jako oni. Ale všechno se změní, když potká svobodomyslnou Američanku Carrie. Okamžitě se zamiluje, začíná ji pronásledovat a brzy zjišťuje, že ona se chce také vdávat... ale za někoho jiného!

Čtyřiadvacetiletý Otec Amaro, který byl nedávno vysvěcen na kněze, je vyslán do malé farnosti v mexickém městě Los Reyes, aby zde vypomáhal stárnoucímu Otci Benitovi. Benito, který se stal neodmyslitelnou součástí kostela i zdejší komunity, vítá Amara v novém životě, plném dosud nepoznaných zkoušek. Po svém příjezdu do Los Reyes se ctižádostivý Otec Amaro setkává s Amelií, krásnou šestnáctiletou dívkou, jejíž zbožnost se brzy začne nezadržitelně proplétat se vzrůstající náklonností k novému knězi.

V roce 1981 se neznámý 19letý graffiti writer Jean-Michel Basquiat velmi rychle stal nejúspěšnějším, nejrozporuplnějším a nejfascinujícnějším umělcem světa. Jeho výstavy byly očekávané jako velké události newyorské sezóny a jeho malby kupovali nejvlivnější sběratelé a muzea. Každá stránka jeho života se stala tématem pro média. Zemřel v roce 1988, ve věku 27 let. Noviny The New York Times ho nazvali „nejbližším ekvivalentem Jamese Deana ve světě umění“. Navzdory svému úspěchu sužovala tohoto nepokojného mladého talentovaného umělce samota, sebedestrukce a přesvědčení, že lidé ho ve skutečnosti nepřijali takového, jakým byl. Byl prvním umělcem černé pleti, kterému se podařilo skutečně uspět v uměleckém světě bělochů. Jeho předčasná smrt dokazuje, že byl stejně obětí i fenomenálním úspěchem.