Všichni sedíme na časované bombě. Pokud mají pravdu pesimistické hlasy, představované drtivou většinou světových klimatologů, máme přibližně deset let na to, abychom odvrátili ekologickou katastrofu nedozírných rozměrů, kterou by doprovázelo extrémní počasí a jež by nenávratně změnila tvář naší planety a život na ní. Pokud jste se teď zarazili, určitě vás zaujme hit filmového festivalu v Sundance, Nepříjemná pravda režiséra Davise Guggenheima. V ní popisuje zanícený souboj jednoho muže s mýty a nepravdami obklopujícími fenomén globálního oteplování a jeho návod na únik ze slepé uličky. Tím mužem je bývalý americký viceprezident Al Gore, který po neúspěšných prezidentských volbách v roce 2000 přesměroval kormidlo svého života vstříc záchraně planety před nezvratnými změnami.
Teorie chaosu. Trochu zlověstný název, není-liž pravda!? Nevypočitatelné počasí, hospodářský krach, věda ubírající se bludnými cestami -- takové a podobné věci evokuje v našich myslích. Ovšem existuje také velice příznivá a tajná tvář chaosu, kterou vědci začali poznávat teprve nedávno.
Píše se rok 2480 před Kristem a v této části Sahary nespatříte nic než přesýpající se písek. Ale to vše se má brzy změnit. Až sem na lodích připlují tisíce mužů ze všech provincií starověkého Egypta, až nalámou miliony tun kamene a dovlečou ho na pouštní pláň, aby dokázali zázrak a postavili podle tajného plánu hrobku svému králi Chufewovi.
Příběh dospívající aktivistky Grety Thunbergové je vyprávěn prostřednictvím působivých, dosud nevídaných záběrů. Počínaje školní stávkou jednoho člověka pro klima před Švédským Parlamentem, režisér Grossman sleduje Gretu – stydlivou školačku s Aspergerovým syndromem – v jejím vzestupu k výjimečnosti a jejím podněcování povědomí o globálního dopadu tím, že podněcuje školní stávky po celém světě. Film vrcholí úžasnou větrnou cestou přes Atlantský oceán, aby promluvila na summitu OSN.