Nejosobněji laděné dílo Andreje Tarkovského, v němž vzpomíná na své dětství a především na matku jako určující osobu svého života. Fascinující obrazy interiérů venkovské chalupy a moskevského bytu, podbarvené hypnotickými tóny Eduarda Artěmjeva, jsou zdrojem mimořádného duchovního zážitku.
Edward Bloom byl odjakživa vášnivým vypravěčem neuvěřitelných historek ze svého mládí, kdy jej jeho záliba v cestování zavedla na úžasnou výpravu okolo světa. V jeho mýtických dobrodružstvích nechybí obři, vlkodlaci, zpívající siamská dvojčata ani čarodějnice se skleněným okem, která dokáže nahlédnout do budoucnosti. Se svými fantastickými historkami se Bloomovi daří okouzlit každého kromě jeho syna Willa. Když pak Edward onemocní, jeho žena Sandra se pokusí Willa přimět, aby ke svému otci znovu našel cestu. Will se musí pokusit oddělit pravdu od fikce a naučit se s heroickými činy i velkými prohrami svého otce žít.
Slavný film Vardové s takřka absolutní chronologickou přesností (charakterizuje ho rovnováha mezi fiktivním a reálným časem) zachycuje dvě hodiny ze života mladé pařížské šansoniérky, která se obává, že má rakovinu. Každý krok, dělící ji od chvíle, kdy se má v nemocnici dozvědět výsledek vyšetření, je tápáním ze životní osamělosti a úzkosti. Poutem, které si náhodně najde, je voják Antoine, se kterým se setkává v parku. I on je jakýmsi odsouzencem večer se vrací k jednotce do Alžíru, která je v bojovém nasazení. Možná proto, že je první, který s ní hovoří o všem a o ničem, i o věcech vážných s přízvukem opravdovosti v hlase, věnuje mu svou důvěru a dá mu nahlédnut do svého nitra. Všechny dějové fragmenty jsou přesně odpozorované, mezititulky zaznamenávají plynutí času a vytvářejí odstup od událostí. Jemnými filmovými prostředky se režisérce podařilo stmelit střízlivý dokumentární způsob vyprávění a subjektivnost pohledu, uměleckou stylizaci dosahuje metodou "cinéma-vérité".
Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Byl to bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.
Nostalgická romance o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její nástroj. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to platí narůstající povolností. Ta je však stále méně vynucována; později má naplněný milostný vztah za následek prudkou reakci oklamaného manžela. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné.
Film líčí osudy typické maorské dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí.
Začátek je zasazen do Londýna roku 1904 a film detailně sleduje Barrieho cestu k oživení Petera Pana. Od jeho první inspirace k vytvoření příběhu až po premiéru v Duke of Yorks Theatre, noci, která změní nejen Barrieho život, ale také životy mnoha lidí kolem něj. Johnny Depp v roli Barrieho tedy nejdřív poznává čtyři děti, které nemají otce. Z času stráveného s čtyřmi malými Daviesovými vznikne legendární pohádka o dětech, které nechtějí vyrůst. Scénář Davida Magee vychází ze hry Allena Knee - The Man Who Was Peter Pan.
V přímořské vesničce Maormi odpradávna přežívá tradice volby Pána Velryb. Každá generace si volí svého vůdce, kterým se může stát pouze muž. Hlava komunity Koro, je zklamaný narozením vnučky. Začne hledat svého nástupce mezi cizími, protože vlastní krev ho zradila. Malá Pai je pro něj neštěstím. Když na pláži uváznou velryby, Koro je přesvědčený, že to znamená konec existence jeho kmene. Pouze do doby, dokud se jeden člověk nerozhodne obětovat, aby zachránil ostatní...
Paul, unavený válečný fotograf se vrací do rodného města na vzdáleném Novém Zélandu, právě když zemřel jeho otec. Musí se vyrovnat s tím, co po sobě zanechal. S překvapením také nalézá šestnáctiletou Celii, dceru své první lásky, která touží po světě za hranicemi svého malého města.
Před třiceti lety byl mužem bez budoucnosti, který se živil prací pro druhořadého lichváře. Když mu štěstí přihrálo možnost postavit se do boxerského ringu s úřadujícím šampiónem těžké váhy Apollem Creedem, jeho šance na vítězství byla jedna ku milionu. Jediné, co chtěl, bylo bojovat až do konce. Jeho odvaha a nezdolnost v životě i v ringu inspirovala miliony lidí. Každá sláva však jednou pomine a Rocky Balboa, který byl kdysi italským hřebcem, nyní tráví večery vyprávěním starých historek stálým návštěvníkům své restaurace Adrians, pojmenované po jeho ženě, z jejíž předčasné smrti je ještě stále zlomený. Jeho syn s ním nechce trávit čas, protože je příliš zaměstnán svým vlastním životem. Čas a rány osudu Rockyho pokořily, otupily jeho pěsti a vzaly mu všechno kromě jeho starých historek, ale uvnitř je pořád stejný. Ve svém srdci je však pořád bojovníkem... a ještě jednou naposledy si sáhne až na samou hranici svých možností.
Film podle novely Michela Houllebecqa se zaměřuje na Michaela a Bruna, dva zcela různé nevlastní sourozence a na jejich narušenou sexualitu. Po vcelku chaotickém dětství s hippiesáckou matkou, která se více než o něj stará o své věci, se Michael stává molekulárním biologem a geny ho zajímají více než ženy. Bruno je posedlý sexuálními touhami, ale nejčastěji nachází uspokojení s nějakou prostitutkou. Jeho ubohý život se změní, když potká zkušenou Christiane. Mezitím Michael opět potkává Annabelle, lásku svého mládí ...
Mladý notorický delikvent Brute dostává poslední šanci žít normální a relativně svobodný život. V rámci nápravného programu, který britské úřady navrhly v roce 1991 pro případy s nižšímy tresty, je poslán do nejzapadlejšího dětského ústavu kdesi v Rumunsku. Přestože je konec dvacátého století, toto místo, které je sirotčincem a dětskou nemocnicí zároveň, připomíná spíše bránu do pekel. Nezkrotný a impulsivní mladík tu více než kde jinde poznává, že některá pravidla lidskosti musí platit a být uznávána i uprostřed chaosu, korupce či nezájmu, který vládne všude kolem. Když neexistují, musí si je vytvořit sám se svým svědomím. Právě tak nedokáže odepřít "lásku" beznadějnému případu, dvanáctileté nemocné romské dívce, která má nejmenší šanci na adopci ze všech chovanců. Přijme její nebezpečnou hru, která jí může zpříjemnit život. I jeho život se od jisté chvíle nenávratně změní.