Mladá žena se vášnivě zamiluje do bohatého, nedávno ovdovělého šlechtice Maxima de Wintera. Po brzké svatbě odjíždí na jeho panství, kde společně žijí na zámku Manderley. Na láskyplný vztah novomanželů však padá všudypřítomný stín první de Winterovy manželky Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Dům je naplněn jakýmsi nevyslovitelným napětím a stísňující atmosférou, která na novomanželku padá doslova na každém kroku. Ta je také přesvědčena, že manžel na krásnou Rebeku neustále vzpomíná, a proto jí není schopen věnovat potřebnou pozornost a cit... Děj je soustředěn na starém šlechtickém sídle, kde výprava, nasvícení interiéru a důmyslná kamera (zachycující například v jediném záběru hlavní hrdinku a nehybný obličej postavy, která jí nahání strach) přispívají k stupňování napětí. Film v roce 1941 získal dva Oscary: za nejlepší černobílou kameru (George Barnes) a jako nejlepší film (producent David O. Selznick).

Ti, kteří přežili 3. světovou válku žijí v podzemí Paříže, neboť povrch je neobyvatelný. Pomocí stroje času vysílají do minulosti vězně, aby získal potřebné suroviny. Klíčem pro jeho cestu je jeho utkvělá dětská vzpomínka na incident na letišti v Orly, kterému přihlížela neznámá žena... Čb sci-fi film bez dialogů. Posloucháme pouze vypravěče a hudební doprovod na pozadí ve sledu promítaných fotografií. La Jetée = molo či hráz (přeneseně spíše nástupní plošina), je homonymem pro „là j'étais“ (tady jsem byl). Snímkem se později inspiroval Terry Gilliam při tvorbě 12 opic.

Tematicky navazuje Woody Allen na film ANNIE HALL, formálně však jde jinou cestou. Snímek MANHATTAN, melancholické vyznání lásky rodnému městu New Yorku, fascinuje černobílou fotografií na širokém plátně a Gershwinovou hudbou, která filmu dodává tklivě veselý, jímavý podtón. Woody Allen sám hraje televizního režiséra Issaca, který se nemůže rozhodnout pro jednu ze svých lásek, protože u žádné ženy nenachází skutečné naplnění. Neutěšeným milostným vztahům odpovídá převažující životní pocit newyorských intelektuálů: lze pozorovat úpadek kultury, osamělost, problémy se vzájemnou komunikací a neurózy jsou průvodní faktory.

Neurotický a romantický Alvy Singer se zamiluje do venkovské dívky ze středozápadu Annie Hall, která touží po tom, aby se stala zpěvačkou. Její láska je to to jediné, na čem mu záleží a musí proto dělat nečekané věci...

Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda.

Rob si ve svých třiceti letech uvědomuje, že neví, kam ve svém životě směřuje. Po odchodu přítelkyně Laury se Rob dostává do krize a přemýšlí o tom, co vedlo k tomu, že ho všechny dívky opustily, že nedokončil vysokou školu, a že skončil jako majitel obchůdku s gramodeskami, kde zaměstnával dva podivínské hudební fandy. Rob začne přerovnávat svou soukromou sbírku gramodesek a rekapituluje jednotlivé okamžiky svého sexuálního životy spojené s různými songy a hudbou, kterou v té době poslouchal. Postupně ale dochází k závěru, že jeho neúspěch se ženami není jeho prokletím, ale jen výsledkem nedorozumění. Jeho snaha získat Lauru zpět je přeci jen korunována úspěchem a zdá se, že krize konečně ustupuje...

Mys strachu. Poblíž hranice Severní a Jižní Karoliny. Na schodišti k tanečnímu sálu surově ubije Námořník Ripley černocha Boba, který jej napadl nožem. Muže najala Marietta Paceová, nenávidějící Námořníka, který chodí s její milovanou dcerou Lulou. - O 22 měsíců a 18 dnů později. Přes matčin odpor Lula čeká před vězením na Námořníka, propuštěného na podmínku. Odjedou jejím kabrioletem do motelu, kde se vášnivě milují. Lula vzpomíná, jak ji ve třinácti letech znásilnil otcův obchodní společník, který o tři měsíce později uhořel při autohavárii. Námořník si zase vybavuje svou hádku s Mariettou na toaletě. Tvrdě ji odmítl, když se mu nabízela a ona na něho poštvala Boba. - Dvojice jde večer tančit. Ripley napadne Lulina tanečníka, a pak dívce zpívá s kapelou píseň Elvise Presleyho. Milenci se rozhodnou odjet do Kalifornie, ačkoliv mladík tím poruší podmínku...

Majka a Agáta mají tolik společného, kolik je rozděluje. Oběma je přes padesát, procházejí menopauzou a nevěří, že se v jejich životě něco změní k lepšímu. Jedna žije u Baltského moře, druhá v Tatrách. Jeden vede cukrárnu, druhý je úspěšný návrhář interiérů. Jedna je vdova, druhou právě opustil partner kvůli mladší ženě. Jedna se věnuje svým dětem a vnoučatům a zcela zapomíná na sebe, druhá rodinu nemá a stará se o svůj duchovní rozvoj. Jednoho dne se kamarádky setkají na pohřbu kamarádky ze střední školy. Agáta Majku pobídne, aby spontánně odjela na hory, a ona ji vystřídá. Nečekaná výměna rolí přináší řadu komplikací, vtipných zvratů a výzev, kterým budou muset ženy čelit.