Jednoho žhavě slunečného dne roku 1943 přibude do japonského zajateckého tábora uprostřed džungle další várka britských zajatců. Přestože jsou muži zbídačení vyčerpávající cestou, připochodují s říznou písničkou. Jejich nadřízený, plukovník Nicholson, totiž nehodlá nepříteli ukázat žádnou slabost. Velitel tábora, plukovník Saito, viditelně znervózní: tuší, že na jeho úseku stavby železnice, která má ve vražedně krátkém termínu spojit Bangkok s Rangúnem, nastávají problémy. Jeden ze zajateckých „starousedlíků“, Američan Shears, to všechno ironicky sleduje ze stínu marodky, kam se právě ulil. Plukovník Nicholson si dokáže pro sebe a pro své důstojníky vyvzdorovat právo nepracovat. Postupně pak propadá posedlosti vybudovat dokonalý most...

Na farmě Johnsonových vyřizují s právníkem sourozenci Carolyn a Michael pozůstalost po matce Francesce. Nemile je překvapí matčino přání, být zpopelněna a rozprášena z nedalekého Rosemanova mostu. Potom však mezi jejími věcmi objeví závěť Roberta Kincaida, který chtěl přesně to samé. Když se z jejího dopisu dozvědí, že s Kincaidem měla kdysi krátký milostný poměr, začnou blíže zkoumat její osobní deníky a ponenáhlu se do nich začtou...

Ze sedmi žáků gymnázia v jednom německém městečku, kteří obdrží vytoužený povolávací rozkaz do tzv. volkssturmu, nevěří v dubnu 1945 v nevyhnutelnou kapitulaci Německa ani jeden. Do obrany mostu (strategicky ovšem zcela bezcenného) vloží veškerou horoucnost svých šestnácti let, romantickou touhu po dobrodružství, oběti a kamarádství - samé krásné věci, jenže už v zárodku (a s vypočítavou důsledností) pervertované vražednou ideologií. Že tento snímek - na rozdíl od tolika jiných údajně klasických filmů - zasáhne dnešního diváka se stejnou silou jako při svém uvedení před 45 lety (katarze závěrečné scény zůstává otřesná v původním slova smyslu), to nelze vysvětlit jindy běžným, dramaturgicky promyšleným dávkováním pacifistické myšlenky, ale jedině Wickiho přirozeným smyslem pro morálku a lidskost - jeho apelativnost není papírová, a žádný z diváků vůči ní proto nemůže zůstat lhostejným.(MFF Karlovy Vary)

Polykač ohně Alex (Denis Lavant) žije jako clochard pod nejstarším mostem Paříže Pont-Neuf. Jedné noci, když se bezcílně toulá městem, potkává tulačku Michéle (Juliette Binocheová). Dívka sice pochází ze „slušné“ rodiny, je malířka, ale stejně žije na ulici. Trpí údajně nevyléčitelnou oční chorobou a hrozí jí oslepnutí. Láska těchto dvou ztroskotanců je tíživě poznamenána jak prostředím, tak Michélinou nemocí.

Film líčí osudy typické maorské dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí.

V srpnu 1944 byla osvobozena Paříž. Armádě však chybělo dostatečné zásobování. Generál Montgomery vymyslel plán jménem Market Garden: Market - letecké síly, Garden - pozemní síly. Hlavním úkolem bylo vybojovat a udržet tři mosty v Holandsku (Aidhoven, Nijmegen a Arnhem) přes Rýn. Celou akci komplikují terénní možnosti přistání dopravních letadel, vojáci musí seskakovat padáky a přemístit se do Arnhemu vzdáleného 12 km. Pozemní síly u Nijmegenu potřebují ovládnout obě strany mostu, na druhou stranu řeky se mohou dostat pouze pomocí člunů, pod palbou německých obránců. Celková situace se pro spojence nevyvíjí dobře...

Začátkem března roku 1945 dostává major Kruger jako vojenský velitel města Remagenu příkaz, aby vyhodil do povětří poslední most přes Rýn, a zastavil tak postup americké armády. Most však je posledním záchranným bodem pro zhruba 75 tisíc Němců na druhé straně Rýna. Proto velitel likvidaci oddálí...