Ve filmu, natočeném dle úspěšné divadelní hry (Pulitzerova cena), exceluje v hlavní roli James Stewart. Vystupuje zde jako Elwood P. Dowd, dobrosrdečný člověk ve středních letech, jehož nejlepším přítelem je šest stop vysoký králík Harvey, kterého vidí pouze on. Jeho sestra, které se nelíbí, že jí dělá ostudu, se rozhodne umístit ho do ústavu pro choromyslné, ale v tu chvíli začíná ohňostroj komických situací a zvratů...
Jedním ze zvláštních rysů Lubitsche byla jeho celoživotní náklonnost ke všemu maďarskému, dalším pak schopnost přetvářet podřadné náměty ve vynikající filmy. A právě z této kombinace vznikl i Útěk z ráje, omamně perlivá komedie s příchutí šampaňského plného odlesků měsíce. Hra Laszla Aladara Čestný nálezce, vycházející z dobrodružství podvodníka Georgese Manolescua, měla nesoudržnou stavbu, na druhé straně se vyznačovala zajímavou zápletkou a romantickými postavami. Ve spolupráci se svým tehdejším scenáristou Samuelem Raphaelsonem rozehrává Lubitsch brilantní milostná manévrování lupiče gentlemana mezi dvěma ženami. Ovšem postavy tohoto trojúhelníku nejsou konvenčně sympatické, součástí jejich šarmu je vybroušený cynismus. Útěk z ráje vznikl ještě v době, než byla studia donucena opět stroze dodržovat cenzurní pravidla Haysova mravnostního kodexu.
Arnolda Beckhoffa, newyorský homosexuální umělec, už dlouho touží po lásce a vřelém obětí. Jelikož ale pracuje jako varietní transvestita, zatím se mu naplnění jeho snu příliš nedaří. Přesto však jednoho dne narazí na učitele Eda a zdá se, že všechno je na nejlepší cestě. Dokud ho tedy nenačapá na schůzce s někým jiným... a navíc se ženou. To je příliš tvrdá rána, jež odešle Arnolda zpět do ústraní a jen mu ještě více připomene největší životní bolístku, a to fakt, že se ho víceméně zřekla jeho vlastní matka, která svému synovi jeho sexuální orientaci nikdy „neodpustila“. Ale i tak se láska ještě může zjevit.
V Budapešti natočený přepis stejnojmenné klasické Rostandovej hry, napsané podle skutečné postavy fantasty, bouřliváka a snílka, ze kterého autor udělal romantického hrdinu, trpícího komplexem kvůli velkému nosu, fanfaróna a platonického milence Roxany, kterou okouzlují jeho listy, podepisovány ale jménem krásného Christiana. Velkolepě inscenovaný příběh natočený v realistickém duchu zachovává veršované dialogy. Risk vyšel díky perfektnímu výkonu G. Depardieua, ocenit hodno i dalších herců, promyšlenou režii, dobrou výpravu a kostýmy.
Mladičká Sophie žije s mírně šílenou matkou Donnou na řeckém ostrůvku Kalokairi, kde vedou lehce uvadající rodinný hotýlek. Ani s jednou není k vydržení, protože se Sophie bude záhy vdávat. Zatímco Donna si v téhle souvislosti dělá ryze praktické starosti, Sophie řeší jediný problém – kdo ji odvede k oltáři. Nalezený matčin deník totiž odhalil, že se Donna v době kriticky blízké Sophiinu početí spustila hned se třemi chlapci. Podnikavá dívka, která zdědila matčinu excentričnost, nelení a všechny tři na svatbu pozve. A oni (rozevlátý obchodník Sam, upjatý bankéř Harry a svérázný dobrodruh Bill) přijedou. Do obřadu zbývá čtyřiadvacet hodin. Během nich bude nevěsta muset najít toho pravého. A protože Donna neměla o příjezdu tří připomínek hříchů mládí ani ponětí, bude na Kalokairi veselo i bez svatby.
Květinářství pana Mushnika nemá štěstí na zákazníky. Obchody jdou špatně až do okamžiku, kdy dá prodavač Seymour jedné rostlině několik kapek vlastní krve. Neví, že její zvláštní vlastnosti pocházejí z vesmíru. Květinu pojmenuje Audrey II, podle kolegyně, po které touží. Chtěl by s ní žít, ale Audrey chodí se sadistickým zubařem. Cestu ke štěstí by mohla otevřít zázračná rostlina. Pan Mushnik díky ní má neuvěřitelný obrat. Ukáže se však, že je nejenom masožravá, ale také nenasytná. Připraví sice Seymoura o protivníky, ale láká ji i Audrey.
Komedie Klec bláznů se v sedmdesátých letech stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Dva roky po té ji režisér Édouard Molinaro převedl na filmové plátno s nezapomenutelnou excelentní dvojicí v hlavních rolích: Michelem Serraultem a Ugem Tognazzim. Na divadle byl partnerem Serraulta známý herec a autor Jean Poiret. Tato travesti komedie rázem ovládla i filmové plátno. Klec bláznů byla ve třech kategoriích nominována na Oscara, vyhrála Zlatý glóbus a Michel Serrault získal Césara a Donatellovu cenu.
Zakomplexovaný Bales se beznadějně zamiluje do krásné Roxany, no zdá se, že právě kvůli svému nosu nemá u ní tento škaredý romantik žádnou šanci. Svůj básnický talent a inspiraci proto rezignovaně vkladá do rukou svého přihlouplého podřízeného Chrise. A zdá se že Chrisova plamenná vyznání lásky diktované Balesem, začínají na Roxanu působit...
Starý skrblík Harpagon žije velmi střídmým životem, přestože se mu podařilo nahromadit značné bohatství. Aby ho nikdo neokradl, většinu svých zlatých mincí uschová do pevné truhly, kterou v noci zakope na zahradě. Jenže po čase začne mít Harpagon pocit, že by mohl být ještě bohatší. Rozhodne se proto, že svou dceru provdá za majetného nápadníka, který navíc nevyžaduje od nevěsty žádné věno. Sám se chce ve stejný den, aby co nejvíce ušetřil, oženit s bohatou dědičkou. Avšak jeho dokonalý plán má několik háčků. Dcera je až po uši zamilovaná do úplně jiného mladíka a dědička, kterou si chce vzít, se zamiluje do jeho vlastního syna.
Kanadský Montreal je novým domovem italské rodinky. Dcera tráví veškerý svůj volný čas u psychiatra a syn přemýšlením o tom, jak jim řekne, že je gay. Lépe než doma se cítí ve společnosti svého kamaráda, ke kterému se přestěhuje.
Situační komedie o tom, co všechno může způsobit nevinné "okénko" po flámu a vidina dědictví. Roztomilý, nepraktický a života neznalý profesůrek se poprvé v životě opije a zapomene, co dělal mezi půlnocí a úsvitem. V odborné řeči pijáků se tomu říká "okno". Vše je o to složitější, že se profesor má stát dědicem a mnozí z jeho okolí chtějí jeho "okénka" zneužít. Například paní správcová mu předhodí milostnou aférku s dcerunkou.