Píše se rok 1964 a Jimmy hledá únik z nudného světa rodičů a ještě nudnější práce poslíčka v jedné londýnské reklamní agentuře mezi stejně naladěnými vrstevníky. V komunitě mods se cení úpravný vzhled, vlastnictví patřičně vyšperkovaného skútru Lambretta či Vespa a také schopnost obstarat povzbuzující amfetaminy, umožňující protančit noc na koncertech oblíbených kapel. Jako každý vyhraněný životní styl má však i tento svá úskalí.

Je léto 1964, kluby jsou plné a do Pensylvánie právě dorazil rokenrol. Dokonce i automobily se na nerovné dlažbě kodrcají v jeho rytmu. Každý se chce přidat, každý chce být jako Beatles. Ani Guy není výjimkou. Odjakživa si přál stát se hudebníkem a teď má šanci. V místní kapele se uvolnilo místo bubeníka, které Guy díky svým schopnostem získá. Kapela odstartuje se skvělou písničkou, ze které se přes noc stane hit. Celá kapela je jako v sedmém nebi turné, fanoušci, filmové nabídky a vše ostatní, co ke slávě patří. Všichni si mysleli, že jim to vydrží navždy. Ale tak rychle jak jejich hvězda vylétla vzhůru, tak rychle i dopadla k zemi.

Kdyby Dewey Cox skutečně žil, prošlo by jeho ložem přes čtyři stovky dívek a paní, zplodil by přes třicet dětí a třikrát by ochutnal vlastní svatební koláče. A nejen to. Kdyby Dewey Cox žil, zcela jistě by se stal jednou z největších rock'n'rollových a vůbec hudebních hvězd, co kdy chodily po planetě, a klaněl by se mu celý svět. Dokonce by měl i vlastní hudební show, do níž by za ním klidně zašel třeba Elvis Presley nebo The Beatles. A protože by Dewey Cox byl opravdový drsňák, nepochybně by ochutnal veškerý alkohol a všechny drogy, které se dají sehnat. Kdyby tedy skutečně žil. Jenže on nežil.