Brazilský fotograf Sebastião Salgado zasvětil svůj život putování, při němž zaznamenával Zemi a nejrůznější tváře lidského údělu. V dokumentu Sůl Země jsme svědky jeho výprav napříč kontinenty i jeho osobní zpovědi.

Bývalá učitelka Dora si přivydělává jako příležitostná písařka na hlavním nádraží v Rio de Janeiru. Jejíma rukama projdou denně desítky dopisů, o jejichž napsání ji žádají lidé, kteří neumějí psát. Jednoho dne ji jedna zákaznice požádá, aby napsala dopis jejímu manželovi a otci chlapce, jehož má s sebou. Chvíli poté se stane Dora svědkem nehody: tuto ženu srazí auto a její synek zůstane na ulici sám. Chlapec se několik dní potuluje po nádraží, až se ho Dora nakonec ujme. Hodlá si přivydělat tím, že ho postoupí pokoutní agentuře obstarávající děti k adopci. Později však pocítí výčitky svědomí, unese chlapce z bytu překupníků a podstoupí s ním cestu za jeho pravým otcem. Ani Dora, ani chlapec nejsou zpočátku nadšeni jeden druhým, ale dlouhé a náročné putování postupně odbourává jejich předsudky a mezi oběma se začíná vytvářet pevné citové pouto...

Doktor Drauzia Varella byl povolán do největší věznice v Brazílii - Carandiru, aby zahájil prevenci a léčbu postižených virem HIV. Dostal se do prostředí jedné z nejdrsnějších věznic na světě, kde se přímo setkal s absolutně nelidským zacházením s vězni. Stovky vězňů žili v hrozných podmínkách. V roce 1992 ve věznici Carandiru vypukla série nepokojů, které přerostli do vzpoury, při které přišlo o život 111 vězňů. Film je inspirovaný skutečnými událostmi, které popsal doktor Drauzia Varella ve své knize Carandiru Station.

Bizarní příběh o sadistickém hrobníkovi, který se rozhodně najít ideální ženu pro svého potomka patří dnes k již zlaté pokladnici světového hororu. Zloduch ztvárněný jako ateista a dekadentní filozof, překvapí tím, že k démonickému cíli využívá přílišné pověrčivosti brazilského lidu.