Kdyby Dewey Cox skutečně žil, prošlo by jeho ložem přes čtyři stovky dívek a paní, zplodil by přes třicet dětí a třikrát by ochutnal vlastní svatební koláče. A nejen to. Kdyby Dewey Cox žil, zcela jistě by se stal jednou z největších rock'n'rollových a vůbec hudebních hvězd, co kdy chodily po planetě, a klaněl by se mu celý svět. Dokonce by měl i vlastní hudební show, do níž by za ním klidně zašel třeba Elvis Presley nebo The Beatles. A protože by Dewey Cox byl opravdový drsňák, nepochybně by ochutnal veškerý alkohol a všechny drogy, které se dají sehnat. Kdyby tedy skutečně žil. Jenže on nežil.

Mladičký Shanesnil o hvězdách, vždy když se z jerseyského předměstí díval přes řeku na siluetu mrakodrapů na Manhattanu. Nachází se tam totiž legendární Studio 54, kde se jeho sny můžou splnit. Neomezený vládce tohoto klubu Steve Rubell mu jednoho dne pokyne, že do něj smí vstoupit - pokud si svlékne košili. Vzestup a pád klubu, ve kterém bylo vše možné, kde v koutě sedával Andy Warhol a kde se psala kulturní historie, se protíná s Shaneovou cestou vzhůru do uzavřené newyorské společnosti nových celebrit. Vše však komplikují jeho propletené vztahy s vlivnými muži i ženami a hlavně manželskou dvojicí přátel.

Tým archeologů objevil v Krumlově, malém městečku v České republice, kostru ženy. Byla pohřbena v souladu s upírskými rituály: hlavu měla oddělenou od těla a položenou mezi kostmi dolních končetin, hrudník byl probodnut dřevěným nástrojem. Původ kostry se nikdy nepodařilo objasnit. Patří tělo tajné princezně, která byla v 18. století považována za upíra? Jak zemřela? Je právě tohle zdroj našich mýtů o upírech?