Objevný a dojemný portrét životů ohrožených válkou, natočený výhradně ukrajinskými vojáky s mimořádným přístupem na přísně kontrolovanou frontu.
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi.
V průběhu staletí se vzdálenost bojujících stran výrazně změnila. Dříve šlo o boj muže proti muži, pak přišly meče, šípy, střelné zbraně, bomby, rakety a dnešek je zasvěcen dronům. S pomocí bezpilotních letounů, mnohdy vybavených řízenými střelami, můžete z druhé části světa nejen detailně pozorovat svůj cíl, ale i na něj zaútočit. Je téměř jisté, že neminete, otázkou však zůstává, co nebo kdo vám k tomu dává právo. Největšími operátory dronů jsou v současnosti Spojené státy americké, jejichž utajené vojenské jednotky na pokyn CIA provádějí ostřelování domnělých teroristických buněk a úkrytů, mnohdy však na základě nedostatečně podložených informací. Díky tomu jsou terčem kritiky. Jejich válce totiž podlehly již tisíce nevinných civilních obětí.
Koprodukční dokument diváka zavede na místa, kde stály nacistické koncentrační tábory – z bývalého koncentračního tábora Buchenwald přes Mauthausen a Terezín až do Osvětimi. Co mají tyto tábory kromě nezměrného množství zmařených osudů a utrpení společného? Zatímco máme tyto pojmy v paměti spojené s obrazy smrti a zkázy, zanechaly nám zároveň i svědectví o síle lidské vůle čelící běsům genocidy. Přestože byli vězni obklopeni nejkrutějšími válečnými živly, horečně vytvářeli umění: kresby, řezby, obrazy i hudbu. Někdy na příkaz nacistů, pro potěchu pohlavárů a jako dárky manželkám důstojníků SS, jindy tajně, aby se skrze skryté vzkazy rozloučili s blízkými nebo aby okolnímu světu zanechali svědectví o hrůzách, o nichž bychom se jinak nikdy nedověděli. Mnozí vězni si uvědomovali, že jejich konec může nastat kdykoliv, proto pro ně bylo důležité po sobě zanechat něco, co by existovalo i po jejich smrti.