Velšský poštmistr Graham adoptuje Jamese, desetiletého chlapce s problematickou minulostí. Společně zjistí, že pravá rodina je ta, kterou si vytvoří.

Čtyřiadvacetiletého Jarlu probudí z opileckého spánku telefon. Jeho matka volá, že mu zemřel otec. Namísto smutku cítí Jarle jen hněv a taky úlevu. Na motivy nejúspěšnějšího románu Torea Renberga vznikl stejnojmenný film zobrazující nejen silný lidský příběh chlapce, který vyrůstal s otcem alkoholikem, ale také energický příběh o chtíči dospívajících, o bolesti a vášni, o osvobození a vykoupení. Snímek je poslední kapitolou trilogie o Jarlu Kleppovi, jejíž první dvě části nesou názvy Muž, který miloval Yngve a Já cestuji sám.

Píše se rok 1974, kdy se obyvatelé připravují na elektrické výpadky, které zasáhnou celou Velkou Británii. Avšak praktická sestra Val přichází na starou rozpadající se nemocnici ve východním Londýně. Většina pacientů a personálu byla evakuována do jiné nemocnice, ale Val je nucena pracovat v noční směně ve staré nemocnici a ocitla se v tmavé, téměř prázdné budově. Ve stěnách této nemocnice se skrývá smrtící tajemství, které nutí Val čelit vlastní traumatizující minulosti a musí čelit zlomyslné síle zaměřené na zničení všeho kolem ní.

Izolované sanatorium uprostřed divočiny v Západní Virginii je opuštěno od chvíle, co se podařilo uprchnout venkovské rodině kanibalů, která se zatoužila pomstít svým věznitelům. O několik desetiletí později hledá v oné nemocnici skupina vysokoškolských studentů útočiště před sněhovou vánicí, jež jim zmařila plány na víkendové lyžování. Když se ale studenti setkají s bývalými pacienty sanatoria, mají jenom dvě možnosti – bránit se... nebo zemřít!