Frank W. Abagnale je dnes mužem v nejlepším věku s pověstí špičkového odborníka, ale ještě než dosáhl plnoletosti, tedy jedenadvaceti let, pátrala po něm policie bezmála třiceti států a pro agenta FBI Carla Hanratthyo byl doslova noční můrou. Poté, co se jeho rodiče rozvedli měl pocit , že zůstal sám proti celému světu a musí se bránit ze všech sil. Dělal to způsobem, který bere dech a zároveň svědčí o jeho zcela mimořádných schopnostech. Vyrobit si doklady a udělat se starším byla hračka. Dokázal však proniknout i do řad pilotů jedné z největších leteckých společností, aniž by složil jakékoli zkoušky. Diplom právníka, jak jinak než zfalšovaný, mu otevřel cestu stát se obhájcem a nějaký čas působil i jako dětský lékař na klinice. Žil v luxusních hotelech a procestoval kus světa, protože byl navíc i jedinečným padělatelem šeků. Jeho loupeže vyčíslil zoufalý agent FBI, s nímž si Frank dlouho pohrával jako kočka s myší, na závratnou sumu 2,5 milionů dolarů...
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli.
Píše se listopad 1959 a Truman Capote (Philip Seymour Hoffman), autor Snídaně u Tiffanyho a oblíbená postava americké smetánky, si právě čte jeden článek na poslední straně New York Times. Zpráva pojednává o vraždě čtyřech členů známé farmářské rodiny Clutterových z města Holcomb v Kansasu. Podobné příběhy se v novinách objevují skoro každý den, ale tento Capota neobvykle zaujal. Vidí v něm příležitost, jak obhájit svou dlouhodobou teorii, že skutečný příběh se v rukou zkušeného romanopisce může stát stejně zajímavým jako smyšlený. Jaký vliv mohou mít vraždy na život v onom malém městě? Tuto otázku si zvolí jako hlavní téma své reportáže a přesvědčí časopis The New Yorker, aby jej na místo zločinu vyslal. Spolu s ním se do Kansasu vydává jeho kamarádka z dětství Harper Lee (Catherine Keener), která o několik měsíců později získává Pulitzerovu cenu a stává se slavnou v souvislosti se svou knihou To Kill a Mockingbird.
Ruský prezident Vladimír Putin se nebojí sáhnout k nejkrajnějším prostředkům, když mu někdo stojí v cestě. Nejznámější je případ ze srpna 2020, kdy byl vůdce ruské opozice, Alexej Navalnyj, otráven novičokem…
V roce 1981 se neznámý 19letý graffiti writer Jean-Michel Basquiat velmi rychle stal nejúspěšnějším, nejrozporuplnějším a nejfascinujícnějším umělcem světa. Jeho výstavy byly očekávané jako velké události newyorské sezóny a jeho malby kupovali nejvlivnější sběratelé a muzea. Každá stránka jeho života se stala tématem pro média. Zemřel v roce 1988, ve věku 27 let. Noviny The New York Times ho nazvali „nejbližším ekvivalentem Jamese Deana ve světě umění“. Navzdory svému úspěchu sužovala tohoto nepokojného mladého talentovaného umělce samota, sebedestrukce a přesvědčení, že lidé ho ve skutečnosti nepřijali takového, jakým byl. Byl prvním umělcem černé pleti, kterému se podařilo skutečně uspět v uměleckém světě bělochů. Jeho předčasná smrt dokazuje, že byl stejně obětí i fenomenálním úspěchem.
Živly nemají slitování. Pocítíte jejich zuřivost. Atlantik se vzdouvá v třicetimetrových vlnách. Vítr zuří na maximum! V říjnu 1991 se tři povětrnostní fronty - mezi nimi i hurikán Grace - srazily v dosud největší zaznamenané bouři, meteorology nazvané "Dokonalá bouře". Ve filmu DOKONALÁ BOUŘE posádka rybářské lodi Andrea Gail bojuje s nejmocnějšími živly, jaké kdy příroda uvolnila ze řetězu. Podle bestselleru Sebastiana Jungera
Autentická rekonstrukce života naší nejznámější sériové vražedkyně. Fragmenty ze života známé české vražedkyně. Po bezproblémovém dětství se najednou ocitá na ulici, v kriminální subkultuře, krade a v 16 letech je odsouzena za první vraždu. Fabiánová se vyznačuje lesbickou orientací, patologickou nenávistí k mužům, brutální agresivitou. Součástí jejího psychologického profilu je nejenom lhostejnost k cizím osudům, ale i k vlastnímu životu. Přes svoji inteligenci vůbec nezahlazuje stopy na místě činu. Chová se, jako by se nic nestalo. Při soudním procesu se naopak chová jako schopná manipulátorka. Sériová vražedkyně Fabiánová po prokázané třetí a čtvrté vraždě dostala doživotí. Všechna obvinění stále plně popírá.