V roce 1935 němečtí vědci kopali kvůli kostem, v roce 1943 kvůli nim vraždili. Jak německá vědecká komunita podporovala nacismus, překrucovala historii, aby legitimizovala odporný systém, a byla spoluviníkem jeho nevýslovných zločinů. Příběh Ahnenerbe, zlověstné organizace vytvořené za účelem přepsání nejasných počátků národa.

Dne 2. března 2020 zpřístupnil papež František badatelům jedny z nejkontroverznějších dokumentů v nedávné historii Vatikánu, spisy o papežství Pia XII. - Eugenia Marii Pacelliho. Papež Pius XII. byl zvolen na Svatopetrský stolec v roce 1939, několik měsíců před vypuknutím druhé světové války. V následujících letech byly miliony židů - včetně 1 024 z Říma - deportovány nacistickým režimem a vyhlazeny v koncentračních táborech. Ale Pius XII. mlčel a nikdy nepronesl ani slovo soucitu s utrpením židovského národa, ani se veřejně nepostavil proti Hitlerovi. Proč mlčel k holokaustu, co dělal při razii na římské židy v roce 1943 a věděl Pius XII. o tom, že někteří váleční zločinci jako Adolf Eichmann využili vatikánské dokumenty k útěku do Latinské Ameriky?

Dokument o útěku dvou československých židů Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera z nacistického vyhlazovacího tábora a o jejich marné snaze zburcovat veřejnost informacemi o zvěrstvech prováděných nacisty.

Dokument inspirovaný životními osudy Helgy Weissové – Hoškové, která byla jako dvanáctiletá uvězněna v terezínském ghettu. Film vychází z kreseb, které Helga v Terezíně nakreslila, dobových materiálů a současných záběrů z návštěvy paní Helgy v Terezíně.

Rozhovory s pamětníky transportů židů do oblastí polského Lubinu natočené v průběhu let 2000-2006 v České republice, Německu, Izraeli, Austrálii a USA. Z 13 989 Židů deportovaných z protektorátu Čechy a Morava do distriktu Lublin v Polsku se konce války dožilo padesát uprchlíků.

Neuvěřitelný příběh Artura Radvanského, který přežil šest koncentračních táborů a v Osvětimi se na několik let ocitl v roli osobního sluhy doktora Mengeleho – který, když například žádal o koupel, říkal svému vězni zdvořile: „prosím…" Přes svůj pokročilý věk A. Radvanský s režisérem tři roky navštěvoval místa, kde byl vězněn, aby tak dostál slibu kamarádům, kteří válku nepřežili: že o tom, co se dělo, bude vyprávět světu. Jistě existují mnohá svědectví o holocaustu, a mnoho jich bylo filmově zpracováno. Příběh Artura Radvanského je však pozoruhodný a cenný zejména tím, jak protagonista dokáže bezprostředně vyprávět a jednoduše formulovat základní lidské hodnoty, pocity a potřeby – a tím také vyjádřit podstatu naší existence, kdy dlouhodobé přežití člověka umožní spíše pocit naděje než kus chleba. Artur Radvanský přitom nikdy neobviňoval Němce, ani žádnou jinou skupinu lidí...