Dojemný dokument o tom, že láska léčí. Čtyři holky připravují taneční vystoupení v americké věznici, během kterého se chtějí setkat se svými otci.

SPARTACUS – otrok gladiátor, přesvědčil své druhy k boji proti Římu. Jak se rebelové přesunovali od města k městu, jejich počet stále narůstal, až dosáhl velikosti armády. Pod vůdcovstvím SPARTACUSE se pomalu přibližují k jižnímu cípu Itálie, odkud chtějí přeplout moře a dostat se do svých domovů. V samotném Římu se stalo povstání otroků rozhodujícím prvkem v politickém boji plném intrik mezi senátory Gracchusem a Grassusem, kteří chtějí využít situace ke zvýšení své vlastní moci. SPARTACUS a jeho věrní druzi se zatím chtějí přece jen dostat na pobřeží a hranice impéria navždy opustit

Psal se rok 1839 a u břehů Long Islandu přistála loď Amistad. Na její palubě bylo 53 černých otroků, kteří se vzbouřili na cestě z Afriky do Jižní Ameriky. Tehdejší prezident Van Buren, usilující o znovuzvolení a hlasy jižanských plantážníků, chce vězně obětovat, na stranu Afričanů se naopak staví bojovník proti otroctví Theodore Joadson, právník Roger Baldwin a bývalý prezident John Quincy Adams.

Kdyby Dewey Cox skutečně žil, prošlo by jeho ložem přes čtyři stovky dívek a paní, zplodil by přes třicet dětí a třikrát by ochutnal vlastní svatební koláče. A nejen to. Kdyby Dewey Cox žil, zcela jistě by se stal jednou z největších rock'n'rollových a vůbec hudebních hvězd, co kdy chodily po planetě, a klaněl by se mu celý svět. Dokonce by měl i vlastní hudební show, do níž by za ním klidně zašel třeba Elvis Presley nebo The Beatles. A protože by Dewey Cox byl opravdový drsňák, nepochybně by ochutnal veškerý alkohol a všechny drogy, které se dají sehnat. Kdyby tedy skutečně žil. Jenže on nežil.