Příběh tanečnice, která uchvátila poválečnou Evropu 20. let svým banánovým tancem... Ve dvacátých letech minulého století se Josephina Bakerová, černá music-hallová sborová tanečnice z rasově segregované Ameriky, stává mezinárodní hvězdou v Paříži. Její odvážný „divošský“ tanec s falickými symboly (minisukně vytvořená z banánů) přináší do Evropy nevídanou modernitu, která kupodivu dokonale vyhovuje poválečné „bláznivé“ éře na starém kontinentu. Ale při každém návratu domů i po mnoha letech se Bakerová setkává s rasismem a důslednou segregací.

Jako mnoho jiných někdejších evropských kolonií, byla i čtvrtá nejlidnatější země na světě – Indonésie – předmětem sporů, válek, politických a mocenských přetahovaných. Téměř čtvrtmiliardový národ byl ale patrně nejtěžší zkoušce vystaven v polovině šedesátých let, a vyvraždění milionu lidí neměla na svědomí žádná cizí vojska, ale domácí armáda za vydatné pomoci „uvědomělých" civilistů. Stačilo zvolit dostatečně silná propagandistická hesla a zrůdná mašinérie se rozjela naplno.

Z královny hororu královnou komedie aneb herečka, která zraje jako víno... Její rodiče byli hollywoodskými hvězdami. Otec Tony Curtis ztvárnil například jednu z hlavních postav legendární komedie Někdo to rád horké, matka Janet Leighová zase vstoupila do dějin díky dokonalé vražednické sprchové scéně v Hitchcockově Psychu. Jamie Lee byla sice odmalička vedená k tomu, že herectví není nic pro ni, nakonec ale geny zvítězily. Prošlapat si vlastní cestu však nebylo jednoduché a hodně dlouho byla Jamie Lee zaškatulkovaná jako "ječící královna" hororů typu Halloween.