Začíná živým rozhlasovým vysíláním z atolu Bikini několik dní před jeho zničením při jaderném testu. Ukazuje skvělé záběry z té doby a vypráví příběh námořníků amerického námořnictva, kteří byli vystaveni radioaktivnímu spadu. Jeden z dotazovaných námořníků trpěl groteskně oteklými končetinami a je ukázáno, že při rozhovoru má obrovskou levou ruku a paži.

Všichni sedíme na časované bombě. Pokud mají pravdu pesimistické hlasy, představované drtivou většinou světových klimatologů, máme přibližně deset let na to, abychom odvrátili ekologickou katastrofu nedozírných rozměrů, kterou by doprovázelo extrémní počasí a jež by nenávratně změnila tvář naší planety a život na ní. Pokud jste se teď zarazili, určitě vás zaujme hit filmového festivalu v Sundance, Nepříjemná pravda režiséra Davise Guggenheima. V ní popisuje zanícený souboj jednoho muže s mýty a nepravdami obklopujícími fenomén globálního oteplování a jeho návod na únik ze slepé uličky. Tím mužem je bývalý americký viceprezident Al Gore, který po neúspěšných prezidentských volbách v roce 2000 přesměroval kormidlo svého života vstříc záchraně planety před nezvratnými změnami.

Plasty nezvratně proměnily lidské životy, v dobrém i ve zlém. Nacházejí univerzální uplatnění, dají se vyrábět v masivním množství a najdeme je už úplně všude. A to je ten problém. Jejich recyklace ani likvidace není snadná, dlouho se rozkládají a postupně uvolňují do prostředí mikroplasty. Potenciálně karcinogenní částečky si už našly cestu i do nejzazších hlubin lidského těla. Angažovaný dokument se v rozhovorech s odborníky, odbornicemi i obyčejnými lidmi snaží zachytit možný moment dějinného zlomu. A naznačuje přímku od hrabivosti ropných producentů plastových výrobků k naší proměně v plastové lidi.