Jestli lze něco i v rámci uzavřeného světa žánru považovat za velkou slabinu giallo filmů, pak je to stereotypní zápletka. Deprivovaní škrtiči a rozparovači, kteří likvidují partu nezvykle osamělých, melancholických modelek, zaplavili italská plátna v takřka jednolité vlně a režiséři se museli setsakramentsky snažit, aby dokázali diváky i na třicátý pokus překvapit, neřkuli vylekat. V této disciplíně se výrazně vymyká snímek I corpi presentano tracce di violenza carnale (mezinárodně uváděný pod anglickým názvem Torso) invenčního klasika sedmdesátkového gialla Sergia Martina. Martino se ve svých prvních příspěvcích žánru věnoval spíše jeho mysteriózní linii a především ve filmu Lo strano vizio della signora Wardh (Podivná neřest paní Wardhové, 1970) propojuje brutalitu, poezii, psychoanalýzu a mystiku s vídeňským bedekrem tak suverénně, že to i po letech bere dech.

Režijní debut Scotta Spiegela nás zavádí do malého amerického městečka, do supermarketu ve kterém pracuje pokladní Jennifer Ross (Elizabeth Cox), za kterou přichází její expřítel Craig Peterson (David Byrnes). Dochází mezi nimi ke konfliktu a po fyzickém napadení je Craig ostatními zaměstnanci vyhozen. S nástupem noci a noční směny, dochází k nalezení prvního mrtvého zaměstnance. Craig se stává hlavním podezřelým, ale mrtvých pořád přibývá a s nimi nastupuje panika a hysterie. Bude vrah nakonec nalezen?!