Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích.
Jsme diváky taneční kreace souboru Piny Bauschové. V hledišti sedí dva muži: jeden pláče, druhý se dívá. Touto symetrií, zprvu absurdní, posléze logickou, začíná film. Od prvního obrazu víme, že budeme sledovat dva příběhy, které se protnou v tomtéž stavu čekání. Mladý ošetřovatel Benigno už několik měsíců pečuje o mladou tanečnici Alicii, která po nehodě upadla do kómatu. Zamiloval se do nehybné a němé mladé ženy, vypráví jí o všem, co dělá. Na téže klinice potká svého souseda z divadla. Marco je spisovatel, přítel toreadorky Lydie, která je rovněž v kómatu poté, co ji nabral na rohy býk. Oba muži čekají, zda se ženy probudí: jeden tajně miluje dívku, jež by za normálních okolností byla pro něj nedosažitelná, druhý nemusí svou lásku skrývat, ale tuší, že je ztracená. Jeden věří a doufá, druhý pochybuje. Almodóvar přechází od jednoho ke druhému zaznamenávaje banální rituály nemocniční péče, než dospěje k překvapivému rozuzlení.
Film Constantina Costy-Gavrase byl volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963 a poprvé veřejně pranýřovala papeže Pia XII. za jeho vazby a postoje k nacismu. Filmové drama Amen. splétá dva příběhy: skutečné postavy – poručíka SS Kurta Gersteina, který na vlastní oči, jako jeden z prvních viděl vyhlazování Židů v koncentračních táborech Belzec a Treblinka, a teatrální svět temných stínů Vatikánu a jejich diplomatických her. Tyto dva příběhy jsou spojeny fiktivní postavou mladého jezuitského kněze Fontany, který se snaží zprostředkovat poznatky a svědectví Vatikánu tak, aby mohl Svatý otec veřejně deklarovat postoj církve k židovské genocidě.
Willie Conway, jenž se živí v New Yorku jako barový pianista, přijíždí za svými kamarády, kteří zůstali v rodném městě. Tráví s nimi několik večerů, vyplněných popíjením a nezávazným plkáním, jež se točí většinou okolo „nádherných holek“, modelek a dívek z časopisů, o nichž všichni sní a přitom vědí, že jsou nedostupné.
Věrný manžel, kterého už nemiluje, nebo bývalý mladší přítel, co se jí připletl do cesty? Tahle novinářka a máma od rodiny v jedné osobě si holt bude muset vybrat.
Mladý sirotek Philip (Sam Claflin) je vychováván svým starším bratrancem Ambrosem. Oba blízcí muži jsou od sebe rozděleni kvůli cestě do Toskánska, kde se Ambrose seznámí se svou ovdovělou sestřenicí Rachel (Rachel Weisz), která se brzy stává jeho ženou. Nedlouho po svatbě Ambrose umírá, avšak ještě předtím stihne napsat Philipovi zprávu, ve které novou manželku ze své blížící se smrti obviní. Philip je ostražitý a snaží se tajemnou a podezřelou Rachel vypátrat, je to ale nakonec ona, která vyhledá jeho přítomnost. Místo kruté vražedkyně se však Philip setkává s krásnou, elegantní a inteligentní ženou, do které se zamiluje.
Lisa je Američanka žijící v Londýně. Na koncertě v Brixtonu se seznámí s Mattem, vášnivě se do sebe zamilují a o rok později se zase rozejdou. To je vše. Nízkorozpočtový snímek Michaela Winterbottoma se natáčel bez scénáře, jenom s malým štábem a ruční kamerou. Jednoduchá dějová linie filmu se odvíjí retrospektivně. Matt letí přes Antarktidu a vzpomíná na svůj vztah s Lisou. Sexuální scény a momenty z každodenního života střídají záznamy koncertů, na které dvojice chodí do Brixton Academy (například koncerty skupin Franz Ferdinand nebo Primal Scream) a kde také uslyšíme devět písní z názvu filmu. Explicitní sexuální scény nemají za úkol diváky šokovat. Winterbottom se snaží o citlivý popis vztahu v jeho počátcích, kdy se dva lidé intenzivně poznávají. Devět písní je především neokázalý pohled na to, co dělá čerstvě zamilovaný pár za dveřmi ložnice. Kieran O´Brien, představitel Matta, už spolupracoval s Winterbottomem na filmu Nonstop party a seriálu Bedna.