Nejosobněji laděné dílo Andreje Tarkovského, v němž vzpomíná na své dětství a především na matku jako určující osobu svého života. Fascinující obrazy interiérů venkovské chalupy a moskevského bytu, podbarvené hypnotickými tóny Eduarda Artěmjeva, jsou zdrojem mimořádného duchovního zážitku.
Je po II. světové válce, a tři bývalí vojáci se vrací domů, kde žijí jejich rodiny a známí. Seznámí se spolu na palubě přepravního letadla, které letí do jejich města. Al Stephenson (Frederic March) je v civilu bankovní úředník, pilot Fred Derry pracoval před válkou jako barman, a Homer Parrish byl výborný hráč amerického fotbalu. Z války přichází především on ochuzen o obě ruce. O ty přišel při náletu na bitevní loď. Jak se všichni začlení do normálního života po hrůzách z právě prožité války?Po tom, co viděli, po hrůzách se kterými se setkali. Bude to možné? Bankovní úředník se svou ženou a dospělými dětmi, mladý pilot, který se těší na svou mladou ženu, námořník bez rukou... Tento film získal 7 Oscarů(marťan)
Ze sedmi žáků gymnázia v jednom německém městečku, kteří obdrží vytoužený povolávací rozkaz do tzv. volkssturmu, nevěří v dubnu 1945 v nevyhnutelnou kapitulaci Německa ani jeden. Do obrany mostu (strategicky ovšem zcela bezcenného) vloží veškerou horoucnost svých šestnácti let, romantickou touhu po dobrodružství, oběti a kamarádství - samé krásné věci, jenže už v zárodku (a s vypočítavou důsledností) pervertované vražednou ideologií. Že tento snímek - na rozdíl od tolika jiných údajně klasických filmů - zasáhne dnešního diváka se stejnou silou jako při svém uvedení před 45 lety (katarze závěrečné scény zůstává otřesná v původním slova smyslu), to nelze vysvětlit jindy běžným, dramaturgicky promyšleným dávkováním pacifistické myšlenky, ale jedině Wickiho přirozeným smyslem pro morálku a lidskost - jeho apelativnost není papírová, a žádný z diváků vůči ní proto nemůže zůstat lhostejným.(MFF Karlovy Vary)
Je rok 1929 a Mussolini je nespokojen se situací v Libyi, kterou Itálie okupuje bezmála 20 let. Neustálé vzpoury žádají konečné zlomení domácího odporu. Z toho důvodu duce vysílá do země nekompromisního generála Rudolfa Grazianiho, aby se úkolu ujal a porazil vůdce odporu – učitele Omara Mukhtara (Anthony Quinn) přezdívaného Lev pouště. Ten je mazaným bojovníkem s dokonalou znalostí terénu, co svými rychlými výpady ze zálohy ochromuje italské jednotky a mizí stejně rychle jako přichází. Proto má také mezi italskými vojáky pověst přízraku. Graziani nastolí v okupovaných provinciích novou vlnu represí, a to donutí Mukhtara opět bojovat. První zdrcující Grazianiho porážka otevře italskému generálovi oči a uvědomí si, že svůj úkol za současné situace nemůže splnit. Dojde tak k razantním krokům – stavěním koncentračních táborů, vypalováním vesnic, trávení studní, popravám a k mohutné ofenzívě do pouště, kterou se do té doby nikdo neodvážil učinit...
Židovka Jettel Redlichová utíká se svou dcerou Reginou z nacistického Německa za svým manželem Walterem na farmu v Keni. Jettel se zpočátku odmítá přizpůsobit novým poměrům a přiveze si s sebou sadu porcelánového nádobí a večerní šaty. Zatímco Regina se novému světu přizpůsobí snadno a vytvoří si silné pouto s otcovým kuchařem, Afričanem jménem Owuor.
Rodiná sága , která líčí životní příběh ženy, žijící na nizozemské vesnici, a jejích blízkých. Antonia v den své smrti vzpomíná na dobu po druhé světové válce, kdy se jako čtyřicetiletá vdova vrátila po dvaceti letech do rodné vesnice s dospívající dcerou Danielle. Nezávislá žena svým sebevědomým chováním část vesničanů provokuje, na její farmě se však časem vytvoří početná komunita, složená jak z jejích dětí, tak i z různých outsiderů, kteří díky ní nacházezejí sebeústu a lásku.