Divoká jízda vlakem po bezútěšných pláních Mexika a USA. Nejde ovšem o žádný výlet. Vlak, přezdívaný „La bestia“, veze přes hranice mexické uprchlíky, mezi nimiž je i malá dívka a raněný převaděč, který ji má na starosti.

V romantické komedii Můj život v ruinách najde turistická průvodkyně Georgia (Nia Vardalos) sama sebe i opravdovou lásku právě ve chvíli, kdy to nejmíň čeká. Americká profesorka historie, která nemá štěstí ani v lásce ani v práci, se rozhodne vydat do Řecka, země svých předků, aby zde našla pravé kouzlo života, neboli “kefi”, jak tomu Řekové říkají. Během prodloužené návštěvy země začne Georgia pracovat jako profesionální turistická průvodkyně, doufajíc, že konečně najde dychtivé posluchače, kteří ocení její encyklopedické znalosti antického Řecka. Místo toho jezdí v autobuse plném turistů, kteří víc lační po známých řeckých plážích a po zmrzlině než po historických památkách zapsaných na seznamu UNESCO. Neústupnost, s jakou trvá na tom, aby výletníci poslouchali její nudný, školský výklad oslavující starověký svět, z ní udělá nejméně oblíbenou průvodkyni v celé historii cestovní kanceláře.

Píše se rok 1990 a kdesi na australském pobřeží přistane indonéská rybářská loď s pasažéry z Kambodže a Iráku, kteří se pokoušejí ilegálně dostat do země. Oklamáni falešnými sliby ocitají se uprchlíci na kraji pouště s třísetkilometrovou vzdáleností k nejbližšímu městu. Skupina se rozpadá a náhoda svádí dohromady podmračeného iráckého inženýra Youssifa, mírného, avšak rozhodného Kambodžana Aruna, hledajícího svého australského otce, a javánského rybáře Ramelana, jehož prokletím je přitahovat katastrofy nejrůznějšího druhu. Podobně jako Danis Tanović v Zemi nikoho přibližuje i scenárista a režisér Rowland ve svém debutu politické téma s lakonickým humorem vycházejícím z absurdity situace, aniž by však ztrácel ze zřetele její humanistický rozměr. Cestu podivné trojice za štěstím v podobě civilizace snímá vynalézavá kamera, která ideálním způsobem využívá fotogeničnosti australských širých plání. (KVIFF)