Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko.

Trojice gangsterů, kteří vykradli banku, se uchýlí ve vile na pláži. Okolí vily je opuštěné, ale vila je obsazena mladými děvčaty, které zde mají seminář. Útočníci využívají tohoto místa jako svého útočiště a dívky pak zneužívají ke svým zvrhlým choutkám. Neutuchající teror vede pomalu k neodvratné obraně a pomstě...

Elizabeth přijíždí do kláštera na ostrově za svojí přítelkyní, chce však i zároveň zjistit, jak je to s podivným financováním kláštera jejím nedávno zesnulým otcem. Zde se seznámí s mladou řádovou sestrou Sarah, která ji zasvěcuje do ponurých tajů řádu. Velmi záhy se před Elizabeth začne odkrývat děsivé tajemství, které obklopuje nejen klášter, ale celý ostrov a její minulost. Obklopena rozbouřeným mořem, neustávajícím deštěm a atmosférou strachu, musí dívka bojovat o holý život.